OBĚTI ČESKÉ JUSTICEVyzvednutí Jána Andresem a Foubíkem na Hotelu Dům a Andresova pozdní návštěva u mě doma

V této kauze je důležité zjistit informace, z jakých důvodů byl Jáno převezen z hotelu Dům na údajnou chatu v lese, kde měl být schován do odletu, jak mi tvrdil Andres a vše kolem toho! A také, proč se pak za mnou Andres stavoval u mě doma ten samý den v noci. Co tím sledoval.

Tedy musíme zjistit odpověď na tyto 3 otázky:

1. „Co každý ze zúčastněných vypověděl o vyzvednutí Jána na hotelu?”

2. „Co každý ze zúčastněných vypověděl o Andresově pozdní návštěvě u mě doma v ten samý den?”

3. „Co tím Andres sledoval?”

Začneme první z nich:

Důvod převozu Jána z hotelu DŮM na údajnou chatu jsme už zjistili v předchozím bodě 11. „Informace, které Jáno obdržel o Thajsku a opomenutý důkaz Andresových finančních převodůna člověka žijícího pod falešnou identitou v Thajsku v letech 2012 a 2013. Tedy Andres mi napovídal, že nějaký jeho kamarád má chatu v lese, kde se Jáno do odletu schová, aby nebyl tolik na očích a případně ho nikdo neudal.

Teď je důležité zjistil, jak to skutečně bylo a kdo co vypověděl o vyzvednutí Jáno na Hotelu DŮM.

  • Má výpověď o této situaci:

Str. 7,výpověď u soudu Petr Brůček, přepis nahrávky, 20.9. 2016:

„Ve smluvený čas jsme se tam potkali vlastně před tím hotelem, on mi sdělil, že v autě má nějakého kamaráda, který bude se vlastně starat o toho Slováka na té chatě do toho odletu. Já jsem říkal, že dobrý. Společně jsme vyjeli, vlastně společně jsme vyjeli nahoru pro Jána. Tam jsme mu tedy sdělili, že já jsem mu sdělil, že odjíždí, no, že tedy jede na tu chatu s tím, že tam bude do toho odletu. Sešli jsme dolů k autu, tam Andres otevřel kufr, a on si tam hodil tašku s těmi věcmi, to byla ta moje tři trička a tři trenky. Nevím, jestli tam měl ještě nějaké jídlo, zbytek, co mu koupil Jindra. To fakt nevím. Andres zavřel kufr a otevřel mu dveře. Já si tedy pamatuju, že nastupoval dveřmi za řidičem.“

 

Tedy uvádím, že až na místě u hotelu DŮM mi Andres řekl, že v autě má nějakého svého kamaráda, který se do odletu o poškozeného bude na chatě starat. Před tím mi nic takového neříkal a já to nijak v tu chvíli ani neřešil. Já jsem se jel s Jánem ze slušnosti rozloučit, byl to kamarád mého kamaráda a tím to pro mě končilo. Další péče o něj už nebyla má starost. Cestu a vše ostatní v Thajsku měl zařídit Andres. Za to měl od Jána zaplaceno. Jáno  si bral i mé věci s sebou, asi tři trička a troje trenky, co jsem mu na hotel přivezl, když přijel do Prahy nečekaně bez věcí na převlečení. To už jsem uváděl v předchozím bodě 9. „Nečekaný příjezd Jána do Prahy a jeho ubytování na hotelu DŮM “. Tedy už jen z logiky nebudu přece dávat člověku mé oblečení, kdybych ho chtěl zabít! Akorát bych tím na něm nechal stopy, které by vedly přímo ke mně. Oblečení, které jsem mu dal, nebylo značkové, já jsem v roce 2012 značkové věci ještě nenosil. To potvrdí každý, kdo mě zná, že v roce 2012 byla má jediná značka Tomy Hiltfiger. To byl vrchol mé módy v roce 2012. To uvádím jen pro případ, kdyby někdo chtěl poznamenat, že značkové věci, které se našly na  těle Jána, měl ode mě. Ostatně v bodě 1) “Co byl za člověka Jáno  a proč chtěl začít nový život v Thajsku.” Jsme zjistili, že Jáno  si potrpěl na hezké, značkové věci a žil si na vysoké noze.

Soud I. stupně ve svém rozsudku  k mé výpovědi uvedl:

  • Rozsudek soudu I. stupně k mé výpovědi uvedl:

Str. 50, Rozsudek 2 T 44/2016:

„..je mimo jiné také nelogické, že zatímco v průběhu pobytu poškozeného v hotelu, se o něj Brůček stará, platí mu jídlo, donáší mu oblečení, zařizuje mu televizi, dokonce si s ním chodil popovídat, aby tam nebyl sám”, jde se s ním potom k hotelu rozloučit “ze zdvořilosti” k poškozenému jako kamarádovi svého dobrého kamaráda, v další části pobytu na údajné chalupě se však již o jeho komfort a potřeby nijak nezajímá.“

Soud si opravdu už hledal nesmyslné zdůvodnění pro svůj rozsudek. Tak to je přece logické, moje starost a zodpovědnost za Jána  skončila a přešla na Andrese, kterému jsem v té době věřil! Andres mi řekl, že on je na chatě a že mi dá vědět, až odletí do Thajska a převezmou si ho jeho lidi a dál jsem to neřešil a věřil mu! A na hotel jsem za Jánem jezdil vždy k věci a řešit odlet a ne si s ním popovídat, což jsem jasně ve své výpovědi uvedl. Soud zase překrucuje fakta, aby si vytvořil prostor pro svůj rozsudek. Důvody mých návštěv na hotelu popisuji v bodě 6. „Kdy vše začalo a jak dlouho to trvalo.”

 

  • Má výpověď o loučení s Jánem

Str. 7 Výpověď u soudu, Petr Brůček, 20. 9. 2016:

„Ještě předtím Než vlastně on do toho auta vstoupil, tak se se mnou rozloučil, ptal se mě, jestli se do odletu uvidíme. Já jsem říkal, že se do odletu neuvidíme asi, že když tak za pár let, jestli se někdy bude moci vrátit. On říkal, že tedy super, Poděkoval mi, a podali jsme si ruce

Předseda senátu: Já Vám do toho vstoupím - proč jste se s ním šel loučit?

K dotazu Předsedy senátu, proč se šel se Slovákem loučit, obžalovaný uvádí:

Normálně prostě. Ze zdvořilosti, byl to kamarád mého kamaráda prostě, mám takové vychování. Jsem takhle prostě vychovaný. Když třeba Maťo za mnou přijede do Prahy, tak zaplatím večeři. Jo prostě nebo - Jsem tak vychovaný prostě. Vychování.“

Myslím, že takto by se zachoval každý správně vychovaný člověk a tak není potřeba se k tomu více vyjadřovat.

  • Andresova výpověď o této situaci:

Str 6 - 7 Výpověď u soudu, Andres:

„Přijeli jsme k hotelu DŮM, kdy vlastně, když předtím jsem říkal Petrovi, že jsme připraveni, tak mi řekl, že chce, abych nacouval k hotelu DŮM tak, abych měl vchod do hotelu jakoby po levé straně vozidla a že nechce, aby Michal ho viděl. Protože Michal s Petrem se do té doby nikdy neviděli. Michal zůstal sedět v autě, myslím, že měl na sobě kšiltovku. Já jsem vystoupil z auta. Tam v zaparkované řadě aut už stál Petrův Mercedes. Já jsem za ním přišel, pozdravili jsme se. Petr měl na sobě nandanou bundu s kapucí, protože nechtěl, aby ho Michal nějakým způsobem mohl identifikovat a Petr zašel dovnitř do hotelu pro toho Slováka. Během té doby jsme ještě doupravili to sezení v tom autě tak, jak jsem říkal. Posunuli jsme tu sedačku, dali jsme tu dětskou pojistku na pravé zadní dveře a já jsem byl venku, Michal furt seděl vevnitř. Potom přišel Petr s tím Slovákem, řekl mu: Hele, to je ten kluk, už jsi ho viděl teď minulý týden, ten tě odveze na tu chatu. Já jsem ho pozdravil, s Petrem jsme se rozloučili s tím, že si dáme vědět co a jak. Já jsem otevřel dveře tomu Slovákovi, posadil jsem ho do auta vedle Michala, sednul jsem za volant a odjeli jsme pryč.“

Takže podle Andrese Andres nacouval k hotelu, tak jak jsem ho údajně instruovat já, aby mě Foubík neviděl a měl jsme kvůli tomu danou kapuci přes hlavu. Ke kapuci ještě dodává, cituji:

Str. 10, Úřední záznam o podaném vysvětlení Jakub Andres 8.12. 2015 13.40 hod.:

„Měl na sobě nějakou bundu s kapucí, kterou měl na hlavě tak, aby mu nebylo vidět do obličeje. Bylo to z důvodu, aby ho Foubík neviděl.“

Takže podle Andrese jsem šel sám pro Jána nahoru a přivedl ho k autu, kde seděl Foubík a Andres čekal u auta. A to jsem podle něho měl stále nandanou kapuci uvázanou tak, aby mě Foubík neviděl? Takže jsem se podle Andrese s Jánem u auta loučit s kapucí uvázanou tak, aby mi nebylo vidět do obličeje a poškozenému to nepřišlo vůbec divné, proč se takto podezřele maskuji? Tak to je naprostá pitomost a nesmysl! Vždyť by to Jánovi bylo divné, proč se takto maskuji. To je nelogické a zase se snaží vyplnit svůj vymyšlený film! Ve výpovědi zmiňuje i to, že Foubík měl na sobě kšiltovku. Což už naznačuje, že nechtěl, abych ho viděl. Můj advokát se Andrese zeptal na to, jestli měl Jáno u sebe nějaké zavazadlo. Tím narážel na ty tři trička a troje trenky, které jsem poškozenému  přivezl druhý den na hotel a které si bral s sebou na cestu.

  • Andresova výpověď na otázku o zavazadlu:

Str 28, Andresova výpověď u soudu 1. 9. 2016 :

„Můj advokát: Oběť, když nastupovala k vám do vozu, měla s sebou nějaké zavazadlo?

Obž. Andres: Jelikož si nejsem vědom, že bychom něco takového pálili, jestli tam neměl třeba nějakou igelitovou tašku s nějakým jídlem, ale to si nejsem jistý. Ale že by měl nějakou svojí tašku s věcmi, to ne.“

To odpověděl chytře. Andres moc dobře věděl, že jsem Jánovi dával nějaké své věci na převečení, aby měl a on to později použil při svém vyhrožování, že na mě vraždu hodí!

Cituji z mé výpovědi:

  • Má výpověď o vyhrožování:

Str. 7 Výpověď u soudu Petr Brůček 20. 9. 2016:

„Taky mi sdělil, že tu vraždu může na mě kdykoli hodit, že na místě činu se najde moje DNA, věci, co měl na sobě oblečené, že bude mít prý.“

Tím jsem chtěl říct, že na sobě nebo u sebe bude mít poškozený ty věci, které jsem mu dával na převlečení. Andres je moc inteligentní člověk, což o něm napsal i sám psycholog a tak si uvědomil, že je nelogické, abych Jánovi dával s sebou nějaké oblečení, když bych věděl, co ho čeká a tak to, že ode mne Jáno dostal věci na převlečení, zamlčel. Ale jelikož si uvědomoval, že Foubík vypoví, že si Jáno do kuffu auta dával tašku se svými věcmi, tak to nemohl kategoricky vyloučit, a říct, že si tam Jáno   nic nebral. Ale oblečení, že měl s sebou, popřel! Ve svých všech výpovědích účelově neuvádí, že by si Jáno dával cokoli do auta, toto řekl, až když se ho na to zeptal můj advokát. Tím se tuto skutečnost snažil skrýt a mluví o ní jen Foubík, jak je níže uvedené.

  • Foubíkova výpověď o této situaci:

Protokol o výslechu osoby podezželé Foubík, výslech 8.12. 2015 ve 14.30 hod:

„Přijeli jsme na místo s autem, jsme se před hotelem otočili zpět na výjezd k silnici a pan Andres si převzal osobu pravděpodobně od Broka, protože o něm několikrát mluvil. Já jsem zůstal v autě, protože jsem nechtěl nikoho vidět a protože jsem nechtěl, aby mne někdo později mohl poznat z obavy, aby se to později neotočilo proti nám. Andres vystoupil z auta a já jsem čekal, až ke mně někdo nastoupí. Po asi 5 minutách se otevřelo víko kufru auta, do kufru auta byly uloženy věci obětí (batoh nebo malá taška) a ke mně dozadu do auta posadil oběť.“

Foubík ale vůbec nemluví o tom, že by byl Andresem jakkoli instruován, aby zůstal v autě z důvodu, že Foubíka nechci vidět. Naopak mluví, že v autě zůstal sám ze své vůle z obavy, aby ho kdokoli viděl! Jak je tohle možné? Foubík v této situaci nemá důvod lhát a policie si nepohlídala, aby lhal. Zde je jasně vidět, jak si celou situaci Andres režíroval podle svého scénáře. Foubíka držel v neustálém strachu, aby zůstal v autě a mě jen řekl, že v autě má nějakého člověka, který se bude o Jána do odletu starat na chatě! Předpokládal, že mi to bude jedno a taky bylo! Vyděšený Foubík zůstal v autě a bylo to. Tím zařídil, abychom se nepotkali a nedošlo mezi námi k nechtěnému rozhovoru, ve kterém bych já mluvil o chatě a Thajsku a Foubík o vraždě. Foubík samozřejmě o Thajsku nic nevěděl.

Můj advokát se ho u soudu zeptal, cituji:

  • Foubíkova výpověď o informacích o  Thajsku:

str. 25, Výpověď u soudu Foubík:

„Můj advokát: Bylo někdy v souvislosti s touto věcí zmíněno ze strany některé osoby Thajsko?

Obž. Foubík: Myslím, že když já jsem u toho byl, tak nikoliv.

Můj advokát: Tak?

Obž. Foubík: Tak nikoliv. Myslím si, že, myslím si, že tomu tak nebylo, ale hovořili jsme s panem poškozeným za jízdy, jak jsem uvedl, o tom, že bude muset přečkat teď vlastně nějakou dobu v lese u toho kamaráda, než pojede dále, a jestli jsme hovořili o Thajsku nebo ne, nedokážu, nedokážu potvrdit.“

 

Dále ve své výpovědi, kterou uvádím výše, zmiňuje, že si Jáno dával do kufru auta své věci. Přímo uvádí batoh nebo malá taška. Tohle Andres, jak už jsem uvedl výše, ani v jedné ze svých výpovědí účelově neuvádí. Foubík dále ve svých výpovědích uvádí, že Andres vystoupil z auta a asi na 5 minut někam odešel!

  • Foubíkova výpověď o odchodu Andrese od auta:

str. 8, Protokol o výslech obviněného Foubík 9.12.2015 14.12:

„Zastavili jsme na místě, já jsem v té době již seděl vzadu. Pan Andres vystoupil a asi na 5 minut někam odešel, šikmo vlevo za mě, já jsem zůstal sedět v autě. Šel pro oběť, kterou mu měl předat BROK, alespoň pan Andres hovořil o BROKOVI.“

Tedy Andres s ním u auta vůbec nebyl a už vůbec neupravoval s Foubíkem sedačky, jak Andres vypověděl, že dělali, než s poškozeným přijdu k autu!

  • Andresova další výpověď o této situaci:

Str 13 Protokol o výslech obviněného Andrese 9. 12. 2015 v 8:55 hod.:

„Petr řekl, že jde pro toho Slováka a já jsem šel s Michalem udělat, že jsem posunul tu sedačku a udělali jsme tu dětskou pojistku, jak jsem říkal. S tím, že Slovákovi řekneme, že auto je po bouračce, ta sedačka je rozbitá a ty dveře taky. Po chvilce vyšel Petr s tím Slovákem na to parkovišťátko, já jsem přišel k nim a Petr říkal, hele tenhleten tě odveze na tu chatu.“

Toto shodně vypověděl ve všech svých výpovědích. Ale proč v tomto lže? Foubík nemá důvod v tomto lhát, jemu je jedno jestli Andres šel nebo nešel pro Jána. Na jeho trestu to nic nezmění, ale pro Andrese to je důležité. Tím totiž skrývá, že s Jánem normálně mluvil, že se viděli vícekrát, než Andres uvádí, že Jánovi říkal detaily jeho nového života v Thajsku. Protože je veliký rozdíl, jestli jsem pro něho šel sám anebo s ním! Takhle to vypadá víc, že jsem vedl Jána  na popravu než, že jsme pro něho zašli spolu s tím, že odjíždí na chatu, než odletí do Thajska. I toto lépe zapadá do jeho vymyšleného filmu. Takhle to vypadá, že jsem s Jánem mluvil jenom já a on vůbec, tedy to zapadá do jeho vymyšleného filmu, že viděl Jána jen 1 x, když jsme ho hledali v hotelu DŮM.

Ale na odposleších z vazební věznice na Pankráci, když Andres vyprávěl svému spoluvězni svůj vymyšlený film, řekl Andres pravý opak. Tedy, že šel se mnou nahoru pro Jána do pokoje! Tedy žádné sedačky dole s Foubíkem neupravoval, jak vypověděl ve své výpovědi výše.

 

 

  • Odposlech Andres z vazební věznice na Pankráci:

odposlechy Korek, strany listu  1729 – 1730:

„Jakub Andres: a jeli jsme k tomu hotelu, jak je u …bejvalej hotel u policejní akademie, jo a tam to bylo tak, že já jsem vlastně jakoby zajel k tomu hotelu pozpátku.

Neznámý muž: nacouval jsi

Jakub Andres: nacouval jsem, tady stál Brůček v autě

Neznámý muž:hm

Jakub Andres: jo

Neznámý muž: zase v tom mercedesu

Jakub Andres: v tom mercedesu

Neznámý muž: ale NIO zůstal sedět vzadu v tom autě

Jakub Andres: u vás v superbu

Neznámý muž: no

Jakub Andres: a já jsem vylez ven a šli jsme s Brůčkem pro něj…nesrozumitelné

Neznámý muž: a ten byl kde

Jakub Andres: no v tom hotelu“

Takže tím jsme dokázali, že Andres v tomto účelově lže a že si tuto situaci režíroval podle sebe jak potřeboval. Dostali jsme odpověď na naši první otázku, že situace se stala tak, jak jí popisují já.

Pojďme najít odpověď i na druhou a třetí otázku: „Co každý ze zúčastněných vypověděl o Andresově pozdní návštěvě u mě doma v ten samý den?”,  „A co tím Andres sledoval?”

 

  • Má výpověď u soudu o  Andresově pozdní návštěvě u mě doma ten samý den:

Str. 7 - 8, Petr Brůček výpověď u soudu 20. 9. 2016:

„Andres tedy za ním zavřel. A Andres mi říká , že ho odveze na tu chatu a večer se za mnou večer zastaví na kus řeči. Jako neviděl jsem v tom nic podezřelého, protože on se za mnou vždycky zastavoval večer prostě po práci, koukali jsme spolu třeba na televizi, on vždycky seděl - já jsem tam měl vždycky počítač a on seděl na tom křesle takovém točícím, já jsem ležel v posteli a koukali jsme se normálně na televizi, bavili se o životě prostě. Takže jsem vůbec neviděl v tom nic špatného. Večer - nevím, kolik bylo, bylo pozdě už, bylo fakt určitě po dvanácté, já jsem chodil spát pozdě, třeba ve dvě jsem chodil spát, přijel. Zavolal mi, že je vlastně před barákem, ať mu hodím klíče. Já jsem mu hodil klíče, on vyjel nahoru, sdělil mi, že Jána s tím kamarádem vyhodil na té chatě. Že se tam Slovákovi ještě líbilo prý, že tam je les, že si tam prý druhý den půjde vyvětrat hlavu.

Předseda senátu: Pardon?

Obž. Brůček: Že si tam druhý den půjde vyvětrat hlavu, že říkal, prý. Ten Slovák, že mu říkal, že se mu tam líbí, že si půjde vyvětrat hlavu. Narážel na to, že si vyvětrával hlavu na tom hotelu. Jestli mi rozumíte. Byl úplně v pohodě prostě, byl úplně v pohodě, bavili jsme se o normálních věcech, mezi námi běžných, prostě o životě, jak se má byl tam 20 min. nebo půl hodiny tam byl. Pak říkal, že je unavený, tak odjel domů. S tím, že mi prostě se dá vědět, až ten Slovák odletí, nebo až bude v Thajsku, že si ho převezmou jeho lidi.“

Tedy uvádím, že to bylo zcela běžné, že se za mnou  Andres stavoval večer. A také, že Andres mi říkal, že se u mě zastaví, že toto noční setkání inicioval on. Ne já! Soud to samozřejmě ve svém rozsudku, když ve stručnosti citoval, co jsem vypověděl, poupravil!

 

  • Rozsudek soudu I. stupně – shrnutí mé výpovědi:

Str. 18, Rozsudek I. stupně 2 T44 / 2016:

„Brůček dále popsal odvoz poškozeného z hotelu, spolu se rozloučili, že se již do odjezdu poškozeného ze země neuvidí. Andres Brůčkovi přislíbil, že se u něho večer zastaví „na kus řeči“. Někdy kolem půlnoci také posléze skutečně přijel a měl Brůčka ubezpečit, že poškozený je na chatě a líbí se mu tam.“

Zase, jako v mnoha dalších případech, které uvádím v této kapitole „Rozbor případu“ si soud, co jsem skutečně vypověděl, upravil po svém!

Takhle to vypadá, že jsem po Andresovi chtěl, aby mě večer přijel ubezpečit, že je Jáno na chatě. Tedy, že já byl ten, kdo schůzku inicioval! Což je naprosto nelogické, proč bych toto ubezpečení vyžadoval po Andresovi. Soud se mou výpověď snažil co nejvíce znevěrohodnit a tím si sám vytvořit situace, kterých se chytí a použije je ve svém rozsudku!!! Situace, které se hodí do Andresova vymyšleného filmu!

 

  • Andresova výpověď o návštěvě u mě doma, číslo 1:

str. 14, Úřední záznam, výpověď Andres 8. 12. 2015 v 13:40 hod:

„Na dálnici před Prahou jsme si oba zapnuli mobilní telefon. Po cestě jsem volal Brůčkovi, že se za ním zastavím. Vyložil jsem Foubíka u sebe doma ve Střešovicích a jel jsem za Brůčkem na Barrandov. To mohlo být asi tak kolem půlnoci. Přijel jsem k němu před dům, zavolal jsem mu, že jsem dole, on mi hodil klíče a šel jsem za ním nahoru do bytu s foťákem. Tam jsem mu řekl, že jsme to udělali, nechtěl ode mě slyšet žádné podrobnosti. Ukázal jsem mu ten foťák, on fotku nejdříve vidět nechtěl, ale pak se na ní podíval. Říkal, že jsme hustý a měl takový silácký řeči. Začali jsme se bavit o penězích a jediný co si nepamatuji, je to, zda mi dal peníze ještě ten večer anebo až druhý den ráno. Myslím si ale, že to bylo až druhý den ráno, protože jinak bych jel už s penězma domů, kde čekal Nio – Foubík a tam by jsme se mohli rozdělit. Já jsem peníze Foubíkovi dával, ale až druhý den. Tak z toho soudím, že jsem od Brůčka ty peníze taky dostal až ráno druhý den. Potom jsem zajel do Střešovic, tam jsme s Foubíkem probírali tu Slovákovu žádost o přiškrcení a potom jsme šli spát.

Druhý den ráno jsem Foubíka odvezl do práce na Vyšehrad a potkal jsem se s Brůčkem, aby mi ty předal peníze. Nevím přesně, kde mi ty peníze předával, myslím si, že jsem jel pro ně k němu domů. Peníze jsem od něj dostal v české měně v korunách, bylo to 500 tisíc. Brůček ode mě žádné peníze nedostal, řekl, že to už má vyřízené s těma Slovákama.“

Takže z Andresovy vymyšlené výpovědi se dovídáme spoustu informací, které si budeme muset rozdělit do dalších dvou bodů a to na bod:

  • 13. Fotoaparát s fotografií  zavražděného  Jána a neprovedená domovní prohlídka u Andrese doma za účelem  nalezení fotoaparátu.
  • 14. Zaplacené peníze.

 

Tedy v tomto bodě se nebudeme soustředit na „ fotoaparát“ a na „peníze“ a podrobně si vše probereme zvlášť, protože by to bylo najednou moc informací a zmatené.

V tomto bodě zjišťujeme, proč Andres ke mně večer dorazil. Zde jsme zjistili, že podle Andresova vymyšleného filmu, kvůli ukázání fotografie zavražděného Jána, za kterou podle jeho slov dostal údajně druhý den zaplaceno. Tedy tuto návštěvu u mě doma v noci zdůvodňuje takto!

Ale zajímavé je, že Foubíka údajně vyhodil u sebe doma a jel za mnou sám! Foubík ale vypovídá pravý opak!

 

  • Foubíkova výpověď o pozdní návštěvě číslo 1

Str. 6, Protokol o výslechu osoby podezřelé, Foubík, výpověď 8. 12. 2015 ve 14:30:

Potom jsme jeli nazpátek do Prahy na Barrandov pro peníze, které nám měl vydat Brok. Andres byl cestou zpět euforický, pořád probíral jednotlivé části, toho, co se stalo, obzvlášť tu část, kdy se oběť počurala a měl z toho srandu. Měl jsem takový pocit. Dojeli jsme až do Prahy na Barrandov, adresu nevím, ale místo bych poznal. Bylo to sídliště na pravé straně do kopce ze Smíchova. Na první velké světelné křižovatky u Auto Škoda na rohu jsem odbočili doprava, pak doprava a doleva, doprava. Dojeli jsme na místo, kde v té době bydlel Brok. Stáli jsme na klasické sídlištní ulici. Zaparkovali jsme, já jsem 20 min zůstal v autě a asi 20 minut čekal na Andrese, který šel za Brokem. Rozdejchával jsem celou situaci. Andres se po 20 minutách vrátil a měl pro nás peníze s tím, že Brok byl celej posranej z toho, co vyprávěl a na foťáku viděl. Andres foťák přinesl zpět s tím, že Brokovi nechal SD kartu z foťáku. Andres přinesl v obálce eura a zeptal se mě, jestli chci eura nebo jestli to chci proměnit na český. Říkal, že by byl rád, pokud bych si nechal nějaká eura, ale že to když tak může ve směnárně proměnit na koruny. Dohodli jsme se, že si nechám 1000 euro a že zbytek chci v českých korunách, které mi dodá zhruba do 14 dnů. Pak mne odvezl domu do Berouna, já jsem se s ním už nechtěl o ničem bavit.“

Takže Foubík uvádí, že po vraždě jeli s Andresem na Barrandov. Podle informací, které obdržel od Andrese kvůli ukázání fotografie zavražděného Jána, za kterou měli dostat zaplaceno. Vypovídá, že peníze obdrželi a pak že Andres ho odvezl do Berouna! Tedy  je v naprostém rozporu s Andresem, který uvedl, že Foubíka vyhodil u sebe doma a za mnou údajně přijel sám! Policie si po Foubíkově výpovědi uvědomila, že Foubík může svojí přítomností na Barrandově podpořit Andresovo verzi jeho vymyšleného filmu a tak mu řekla, aby u soudu vypověděl, že mě na Barrandově viděl v den, co si jeli pro peníze. Foubík u soudu vypovídal dřív než já a ve svých předešlých výpovědích to vůbec neuváděl!:

 

 

  • Foubíkova výpověď o tom, že mě údajně viděl na Barrandově:

Str. 12 - 13, výpověď Foubík u soudu – přepis nahrávky:

„Předseda senátu: Kde to bylo na Barrandově si vzpomenete?

Obž. Foubík: To si nevzpomenu. To nevím. Jenom vím, že jsme zaparkovali bokem, já jsem seděl v autě a vlastně viděl jsem na dům takhle šikmo před námi, ze kterého, ze kterého vlastně někdo, někdo vyšel, podali si ruce, otočili se a šli dovnitř. A za ...

Předseda senátu: Viděl jste tu osobu, kterou nazýváte Brokem?

Obž. Foubík: Viděl jsem, ano, z dálky a, a ve tmě, ve tmě, jediné co vím, že silnější, „namakaná“ postava, s nějakým tetováním myslím, protože to jsem snad jediné zahlédl, myslím, že měl krátké tričko i přesto, že, i přesto, že byla zima, ale vzhledem k tomu, že vyšel jen na chvíli a pak šli hned dovnitř, tak mi to, mi to přišlo normální. Taky tak jsem chodil.“

 

Na to čekal státní zástupce a chtěl po Foubíkovi vice informací:

 

  • Foubík o mém údajném vidění na Barrandově:

 

Str. 17 - 18, výpověď Foubík u soudu – přepis nahrávky:

 

„Státní zástupce: Já se chci zeptat, mohl byste mi popsat tu situaci, kdy jste měl vidět toho Broka? Jak, bylo tedy po tom činu, takže asi byla noc a jenom tedy, v jaké to bylo vzdálenosti, co jste dělal, co dělal on?

Obž. Foubík: Jak jsem už uvedl při výpovědi, já jsem seděl v autě na místě spolujezdce, pokud řekneme, že k panu předsedovi senátu je auto otočeno čelem, tak Broka jsem měl na Vaší, Vaší, vlastně Vaším směrem, tzn. šikmo vlevo a vzdálenost mohla být 50-60 m zhruba, byla tam zaparkována auta a on vlastně vycházel, pokud si vzpomínám, z prostě z jednoho z těch, možná poslední nebo předposlední vchod, to nevím, to už bych fabuloval, jenom se krátce pozdravili, podíval, a zase, zase zašli.

Státní zástupce: Bylo to osvětlené, ten vchod?

Obž. Foubík: Já myslím, že byl osvětlený minimálně lampou z ulice.

Státní zástupce: A ten dům byl jaký? Mohl byste ho popsat?

Obž. Foubík: Klasický panelákový dům na, na Barrandově, kterých tam jsou prostě desítky, nevím jako ...

Státní zástupce: Vzpomenete si na výšku třeba?

Obž. Foubík: Nedokážu, to bych, to bych lhal.

Státní zástupce: Jestli byl, třeba dneska jsou ty paneláky jako barevné, jestli třeba si vzpomenete, jestli byl nějak barevný nebo ... (nesrozumitelné)

Obž. Foubík: Domníval bych se.“

 

Tedy  Foubík vypověděl, že mě údajně viděl z 50 – 60 ti metrů, že jsem vycházel z jednoho ze vchodů panelového domu, buď z posledního nebo předposledního a že vchod byl osvětlen lampou z ulice! A že jsem měl na sobě tričko a on si všiml tetování, které mám na ruce.

Níže si jeho lži rozebereme na fotografiích mého bývalého bytu na Barranrově!

  1. Toto je pohled ze zhora domu na Barrandově, kde jsem dříve bydlel. Z tohoto pohledu je vidět, že se jedná o panelový dům jen s jedním vchodem z každé strany! Tedy se nejedná o činžovní dům o více vchodech, o kterém vypovídal Foubík, že mě viděl vycházet!

 

 

 

 

  1. Pohled ze spodu ulice „Štěpařská“, ze které na vchod ze silnice není vidět, protože dům je na kopci.

 

3. Pohled ze shora ulice“Štěpařská“, ze které také není  na vchod ze silnice vidět, protože dům je na kopci!

 

4. Pohled z ulice „Brichtova“, kde lidé parkují auta. Červeným čtverečkem je označený můj pokoj v bytě a červené šipky ukazují na vchody do panelového bytu. Z tohoto pohledu není vidět na levý vchod, protože ho zakrývá panelový dům. Vchod je zapuštěn ve výřezu domu a tak na něho není vidět! Z většího úhlu, více vlevo ho pak zakrývá křoví, které je za popelnicemi a tak i z tohoto většího úhlu není možné na vchod domu vidět! Na vchod na pravo z tohoto pohledu není už vidět vůbec! A hlavně vzdálenost z této ulice ke vchodu je maximálně 20 mertů.

 


 

 

 

 

 

 

5. Z tohoto pohledu z ulice „Krškova“  sice na vchod vidět je, ale z této ulice, kde parkují také auta je jasně vidět, že se jedná o panelový dům s jedním vchodem a ne o činžovní dům s více vchody, jak uváděl Foubík, že mě údajně viděl vycházet!  A vzdálenost je maximálně 30 mertů. K tomuto vchodu vedou schody o kterých Foubík vůbec nemluvil. A ve tmě není vchod moc osvětlen lampou z ulice, je tam skoro tma, což potvrdí každý, kdo bydlí v tomto domě.

 

Jeho zjevné lži, kterou jsme si teď prokázali se chytil můj advokát a Foubíkovi položil otázky:

  • Foubíkovy odpovědi na otázky mého advokáta o mém údajném vidění na Barrandově:  

Str. 20 - 21, výpověď Foubík u soudu – přepis nahrávky:

„Můj advokát: Vy jste zde hovořil o situaci, kdy jste viděl osobu, která se jmenuje Brok. Mohl byste to časově zařadit? Ve kterém to bylo okamžiku?

Obž. Foubík: Jak už jsem uvedl při výpovědi, bylo to po, po akci, tzn. po vraždě pana poškozeného.

Můj advokát: Tzn. po - s jakým časovým odstupem?

Obž. Foubík: Den, dva, teoreticky.

Můj advokát: Já bych Vám zde, myslíte - bylo v souvislosti s vyplacením peněz?

Obž. Foubík: Myslím si, že ano, tomu tak bylo.

Můj advokát: Vy jste ve své původní výpovědi popsal vyplacení peněz úplně jinak. Tuto skutečnost jste tam nezmínil. A pokud jde o časové zařazení, tak jste řekl, že to bylo v roce 2012 nebo spíš jaro 2013.

Předseda senátu: Kterou tu stranu té výpovědi ...

Můj advokát: Je to č. l. 361 a šlo o otázku, Vy jste se zmiňoval, že jste viděl osobu, kterou nazýváte Brok jednou a popisoval jste okolnosti. Chci se zeptat, kdy to bylo? Vy jste odpověděl: 2012 nebo spíš možná jaro 2013, protože zima nebyla, a to už pan Andres řešil, myslím, kauzu MDF. Pak přišla ještě ...

Obž. Foubík: Promiňte, ale já jsem se přeřekl .. (nesrozumitelné).( pozn. Prý se přeřekl)

Můj advokát: Pak přišla ještě doplňující otázka, abyste to zařadil časově, kdy jste viděl, zda to bylo, toto, zda to - zařaďte časově, kdy jste viděl osobu Brok s časovým obdobím jednání, které je předmětem trestního stíhání a toho výslechu a Vy jste to zařadil do období po tomto jednání. Můžete mi vysvětlit, proč dnes říkáte, že to bylo v den, kdy došlo k předání těch prostředků, protože to jste zase popsal, a to je na čísle 357, zcela jiným způsobem a osobu Brok jste tam tehdy vůbec nezmínil.

Obž. Foubík: Nejsem si zcela jist ...( pozn. Už je v úzkých a neví, jak má odpovídat)

Předseda senátu: Moment. Jenom aby tedy, pokud se týká předání těch peněz, tak tam osoba Brok na str. 357 zmíněna je.

Můj advokát: Nikoliv však, že by byla viděna.

Předseda senátu: Ano, Vy jste říkal, že není zmíněna.

Můj advokát: Ano. Tak ano. Myslím takhle: Nemínil jste, že byste zahlédl osobu Brok anebo pak jste uvedl, že jste ji viděl pouze jednou jindy.

Předseda senátu: Tak to ano.

Obž. Foubík: Nedokážu asi relevantně Vám na tuto otázku odpovědět. Já pouze dokážu říci, že peníze co se týče eurové hotovosti, tak jsem přebral, tak jsem přebral tentýž večer nebo večer na to, a člověk vyšel a zašel, a jestli to byl Brok, to netuším, ale pan Andres ho označil, jako že jde k Brokovi pro peníze, takže jestli ten člověk, který vyšel, byl opravdu Brok reálně, nedokážu říci, to jsem také nikdy netvrdil, já jsem pouze řekl, že se jelo a že pan, pan Brok měl držet peníze za celou akci. Nic jiného jsem nepoznamenal.“

 

Foubík se do svých lží zamotal, až to bylo komické. V této chvíli dokonce uvádí, že nikdy netvrdil, že jsem to byl s určitostí já,  koho viděl na Barrandově, ale výše ve své výpovědi na otázku státního zástupce si jistý byl a uvádí mě přímo jménem. V té době jsem ještě neměl na ruce, na předloktí tetování, které zmiňuje Foubík výše ve své výpovědi, že údajně zahlédl, ale bohužel se nám nepodařilo sehnat o tom důkaz! Tohle je jasný důkaz ovlivňování svědků policií. Já nepopírám, že za mnou Andres v noci po tom, co jsem se s Jánem rozloučil u hotelu v domnění, že odjíždí na chatu do doby, než odletí do Thajska, přijel. To jsem také uvedl ve své výpovědi. Uvádím to zde hlavně proto, abyste si udělali obrázek o policejních postupech v trestním řízení. Čeho všeho je policie schopná. Protože ten den, co za mnou Andres přijel, jsem mu hodil klíče z okna, což vypověděl v úředním záznamu i sám Andres!

Cituji z Andresovy výpovědi: Zavolal jsem mu, že jsem dole, on mi hodil klíče a šel jsem k němu nahoru….” Takže mě Foubík rozhodně vidět nemohl!

Foubík o tom, že byl na Barrandově s Andresem, nemá důvod lhát (tuto informaci uvádí jž od začátku). On pouze uvádí to, co mu řekl Andres o této situaci a že jel s ním. Ale co je zarážející, je proč Andres v tomto lže, že Foubíka vyhodil u sebe doma a přijel sám? To nedává logiku přece. Foubík mu přece mohl potvrdit, že u mě byli v noci pro peníze a tím by mu vše zapadalo do jeho vymyšleného filmu! Z jakého důvodu to udělal, si právě rozebereme v těchto dvou dalších bodech  13. a 14., zvlášť, kde vše zjistíme. Ale jedno je již jasné a to, že Andres nechce při jeho výpovědích, aby byl Foubík na Barrandově s ním! A i to, že Foubíka s sebou bral proto, aby pro něho dotáhl dokonce svůj vymyšlený příběh o nájemné vraždě a tím ho ve své lži, ještě utvrdil. Tedy to bylo jakési dokončení věrohodnosti  Andresova filmu pro Foubíka.

Shrnutí: takže na naše tři otázky:

1. „Co každý ze zúčastněných vypověděl o vyzvednutí Jána z hotelu?”

2. „Co každý ze zúčastněných vypověděl o Andresově pozdní návštěvě u mě doma v ten samý den?”

3. „Co tím Andres sledoval?”

jsme dostali odpověď, že situaci u hotelu DŮM při převzetí Jána si Andres režíroval podle svého scénáře tak, abychom se s Foubíkem nepotkali a nemohli spolu promluvit, čímž by došlo k prozrazení jeho zrůdného plánu. A že noční návštěvu u mě doma Andres použil pro větší věrohodnost svého vymyšleného filmu pro Foubíka, aby to tím celé zakončil. Tedy dal závěr svému filmu, aby  mu  Foubík  věřil a neměl sebemenší pochybnosti. A také jako bonus jsme zjistili, že Andres z nějakého důvodu nechce, aby s ním byl Foubík v den vraždy na Barrandově a proto uvádí, že ho vyhodil u sebe doma! Tedy jsme v tomto bodě zjistili další Andresovy lži.

Stanovisko soudů: Přehlíží všechny tyto rozpory a skutečnosti a  dává účelově za pravdu Andresovi.

<
>