OBĚTI ČESKÉ JUSTICEPodvodné metody policie

  1. Metoda - Profesionální vězni. Profesionální vězni jsou lidé, kteří jsou speciálně školeni státem, aby se ve vězeňském prostředí vmísili mezi normální vězně a získávali od nich potřebné informace pro policii ČR. Těmto všem profesionálním vězňům dle zákona probíhá vyšetřování, uzavření spisu, soud a popřípadě odsouzení. Dokonce ani většina právníků neví, že je obhajují. Tento systém je dokonalý. Dokonce někteří profesionální vězni jsou prezentování v televizi. Tito lidé se dělí do dvou skupin.


1. Skupina jsou profesionální vězni, kteří mají roli zkušeného vězně. Hrají vězně, co už minimálně jednou seděl až po úplné recidivisty. Specifickou rolí těchto vězňů je Vám ve vězení radit. Jejich práce začíná ve vazební věznici a většinou pokračuje i pro odsouzené. Radí Vám, jak to ve vazební věznici chodí, seznamují Vás s řádem věznice a vyprávějí Vám historky, co zažili ve vězení. Tímto získávají Vaši důvěru a kamarádství, že jsou Vašimi pomocníky. Většina těchto lidí se se svojí rolí natolik ztotožní, že nemají žádný všeobecný přehled. Jejich celý život se točí pouze kolem vězení. Dokáží vyjmenovat všechny věznice v ČR a veškeré zákony jako právník, a to je vše. Nic jiného nevědí. Většinou se s nimi o ničem jiném nebavíte. Někteří už nemají skoro žádné zuby. Jejich role vězně je naplno pohltila. Dokonce tito profesionální vězni mají od státu pro dokonalé krytí i záznam v trestním rejstříku. Navenek se jeví jako normální vězni. Také se znají se všemi ostatními „profesionálními vězni“ ve vazební věznici. Volají na se sebe do ostatních oken a otevřeně mluví se všemi o svých případech. Tím navozují takový pocit bezpečí, že je normální v tomto prostředí se se všemi bavit o svém případu. Také znají jména a přezdívky dozorců, jejich osobní věci. Říkají, že už jsou tu po několikáté, a proto je všechny dobře znají. Znají všechny zaměstnance věznice. Psycholožku, psychiatričku, sociální pracovnici atd. Někteří hrají jejich oblíbence, kteří od nich zařídí vše, a naopak jiní se s nimi na oko hádají a dělají problémy. Tito lidé jsou většinou k Vám nasazováni, hned na začátku vašeho uvěznění. Je to kvůli své roli rádce v tomto prostředí. Okolí těchto lidí si skutečně myslí, že jsou kriminálníci. Někteří tito lidé už ve vězení strávili i dvacet let (dohromady).

2. Skupinou jsou profesionální vězni, kteří mají roli nezkušeného vězně. Vězně, co se do tohoto prostředí dostal poprvé. Jejich specifickou rolí je chtít rady od Vás. Jak to tu chodí, co řád, kdy je koupání, co můžou a co nemůžou. Tito vězni nemají žádný záznam v trestním rejstříku. Lidé z venku je nemají za kriminálníky. Mají většinou všeobecný přehled. Jejich život se netočí jen pouze kolem vězení. Jejich práce začíná ve vazební věznici a většinou tady i končí. Dál do věznice pro odsouzené nepokračují. Tato skupina „profesionálních vězňů“ je většinou nasazena až po určité době, co už jste ve vazební věznici a byli jste poučení od „profesionálních vězňů“ z I. skupiny. Mohli jste jim tedy kvůli jejich roli nezkušených vězňů radit Vy. I tato skupina sama otevřeně mluví o svém případu. Předstírají, že nikoho ve vazební věznici neznají, a i dozorci se k nim podle toho chovají.

Obě tyto skupiny se liší jen ve své roli, kterou hrají, ale ostatní věci mají společné. Taktika kromě své hrané role je stejná. Hrají Vašeho kamaráda, na kterého se můžete spolehnout. Jsou na Vás hodní a sympatizují s Vámi. Říkají Vám zdrobněle (Péťo, Honzíku, Kájo, atd.) Ve všem Vám vyhoví, ve všem Vám pomůžou. Dělají stejné věci jako vy. Když cvičíte, cvičí s Vámi, když malujete, malují, chtějí se stát takovými Vašimi bratry ve vězení. Jeden profesionální vězeň si dokonce oholil hlavu jako já a začal po mém vzoru číst historické knížky. Starají se o údržbu cely. Vytírají podlahu, myjí umyvadlo, myjí záchod. Dělají Vám kávu, čaj atd. A dokonce Vám nechají někdy jejich oběd či večeři. To je z psychologického hlediska. Člověk se cítí být vůči tomuto člověku nějak zadlužený a má potřebu to oplatit. Mluví s Vámi otevřeně o svém případu. Dokonce přiznají, jestli jsou vinní nebo nevinní. Mluví otevřeně i s ostatními vězni (profesionálními vězni) na vycházce i přes okno cely do jiné cely. Tito lidé si společně nahrávají a doplňují se. Tato komunita lidí a obě skupiny se většinou už dobře znají. Je to uzavřená komunita, co zná své role. A pokud do vazební věznice pro odsouzené přijde nový „profesionální vězeň“ jsou o tom dozorci informováni. Posílají si přes okno různé věci. Kávu, cigarety, cukr atd. Slangově se tomu říká „koňování“. Samozřejmě do tohoto obchodu přes okno i do jejich celkové hry jsou zapleteni i normální vězni, kteří nemají vůbec žádné tušení o jejich pravé identitě.

Také se Vám svěřují i s jinými věcmi, na které jim policie ještě nepřišla. Tím ve Vás chtějí vzbudit stejnou potřebu se svěřit. Dobrovolně se vůči Vám stavějí do podřízené pozice. Vychvalují Vás a mají Vás za „frajery“. Chtějí ve Vás vyvolat pocit „machrování“. Projevují lítost nad trestným činem, ze kterého jsou obviněni, pokud před Vámi hrají vinného vězně. Jejich lítost je různě odstupňována. Říkají věty: „Já jsem blbec, že jsem to udělal, mohl jsem být teď venku,“ až po věty: „Ježíš, co jsem to provedl, já blbec jsem si zkazil celý život, teď dostanu dvacet let i více.“ Záleží na jejich trestném činu, který ve vězení hrají. Tímto ve Vás chtějí vzbudit pocit sebelítosti a chtějí docílit, abyste se litovali s nimi. A mezi těmito všemi metodami, které mají naučené ze školy, na Vás občas zkusí tyto otázky: „Co jsi udělal, že si tady, kolik Vás v tom jede, kolik čekáš, že dostaneš, je to hodně špatné, viď?“ Tímhle zkouší Vaši pozornost, jestli jim na otázku odpovíte spontánně nebo zkoušejí, jestli jejich kamarádská taktika funguje. Ale hlavně zjišťují, jestli jste vinní nebo neviní. Zkouší Vás litovat. Vyprávějí: „Je mi tě fakt líto, to je hrozný, co ti hrozí, já bych se z toho zbláznil.“ Také Vás zkoušejí utěšovat. Říkají: „To bude dobré, uvidíš, oni na to nepřijdou.“ Zkouší radit (to se týká té první skupiny). Radí: „Musíš udělat hlavně jednu výpověď a tu už neměnit jinak ti to soud neuvěří, měl jsem kamaráda, co byl obviněný z tohohle a ten se z toho dostal.“ Také Vám chtějí pomoci a říkají: „Jestli chceš, tak ti to dosvědčím, jsi můj kámoš a já to pro tebe rád udělám.“

Jejich počet ve vězení je vysoký, ve vazební věznici je jejich koncentrace největší. Kde je jeden ze tří vězňů profesionální vězeň. Ve věznici pro odsouzené je jejich koncentrace už nižší. To je jeden ze šesti vězňů. Dokonce to tvoří docela velké procento. V České republice je 70% recidivita. Myslím, že ta je menší měrou uměle dotvořena těmito profesionálními vězni.

Když máte vazbu B (to je ovlivňování svědků-jsou tři skupiny A, B a C) tak Vám kontroluje poštu policie, která Vás vyšetřuje, a tak poštu dostáváte jen jedenkrát za měsíc a ti venku taky. Dostanete pak spoustu dopisů najednou. Tak Vám tito profesionální vězni říkají: „Vedle na cele mám kamaráda, a jestli chceš někomu napsat, aby to policie nevěděla, tak já mu řeknu. On už B-čko nemá, a tak mu dopisy nekontrolují, tak to můžeš napsat, já mu to přes okno pošlu a on to odešle.“ Tím chtějí zajistit nějaké důkazy pro policii. Dopisy kontroluje věznice i po skončení B-čka.

 

 

 

 

Nabízí Vám, že toho člověka, co to na Vás hodil nebo na Vás „prásknul“, nechají ve věznici, ve které zrovna je, zbít od jeho kamarádů, kteří tam náhodou také jsou, že Vás má rád a že to pro Vás rád udělá. Tímto Vás můžou dostat ještě do větších problémů. S těmito profesionální vězni samozřejmě spolupracují i dozorci. Chovají se k nim před Vámi úplně stejně jako k Vám, možná i někdy hůř, záleží, jakou má profesionální vězeň roli. Jestli oblíbence nebo problémistu. Dozorci je také z cely odvádějí pod různými záminkami. Např. k advokátovi, doktorovi, k psychiatričce. Ale odvádějí je na poradu, kde řeší novou taktiku. Do této velké hry je také zapletena psycholožka, která chodí a povídá si s profesionálními vězni o jejich pocitech, problémech a jejich případu. Oni se jí samozřejmě se vším svěřují a občas se i litují. Ona je utěšuje. Tím zkoušejí probudit stejný pocit ve Vás. Do této velké hry je zapletena psychiatrička, sociální pracovnice, sestřička atd. Dá se říci, že když se do této situace dostanete, tak jste sám proti všem.

Vinný člověk si možná tohoto všeho nevšimne a možná se začne svěřovat, rozebírat svůj případ, radit se s nimi a litovat se s nimi, ale nevinný člověk jako já si toho po čase všimne a přijde mu to divné. Protože každý profesionální vězen, ať má jednu nebo druhou roli je totožný. Chování mají všichni stejné. Jeden jako druhý. Je to pořád stejný postup.

Je evidentní, že to mají naučené z nějaké policejní školy. Ale i přes jejich skvělou naučenou taktiku a dobře propracovanou hereckou školu, přece jenom něco nedokážou zahrát. A to je opravdový stres vepsaný do jejich tváře. Protože každý člověk, a to bez ohledu, zda je vinný nebo nevinný, když se dostane do této situace je ve velkém stresu, a to především na začátku. Je to zcela odlišné prostředí. Z ničeho nic Vás zavřou do cely o deseti metrech čtverečních a 24 hodin každý den tam jste a pouze na jednu hodinu Vás vyvedou na vycházku. Tohle je pro normálního člověka, který venku žil aktivní život naprostý šok. Dozorci s Vámi jednají jako s kriminálníkem. Vůbec je nezajímá, jestli jste vinný nebo ne. Presumpce neviny zde rozhodně neplatí. Samozřejmě časem se člověk trochu adaptuje a sžije se s novým prostředím, ale pořád ten stres má vepsaný do tváře. Oni samozřejmě tento stres zkoušejí hrát, že se začnou litovat, jak už jsem psal, ale jejich divadlo většinou trvá dvě minuty a poté jako mávnutím kouzelného proutku stojí u okna a volají na své kolegy do ostatních cel, smějí se a jsou šťastní. Normální vězeň se tady moc nesměje a rozhodně není šťastný. Ten se modlí ať je co nejdříve pryč. Tím se alespoň vysvětluje ta nesmyslná fáma, že jsou zde někteří lidé šťastnější než venku. Samozřejmě nějaké malé procento bezdomovců a lidí, jež nic nemají, bude existovat, ale rozhodně to není jedna třetina vazební věznice. Přítelkyně mi na návštěvě říkala, že dokonce na webových stránkách vazební věznice Litoměřice je napsáno. „Zkušenější vězni radí těm méně zkušeným“ Takže tomu i takhle nahrávají, že je to zde běžné.

Profesionální vězni díky svým dokonalým vytvořeným krytím z věznice si opravdu odsedí svůj trest s ostatními běžnými vězni. Venku fungují jako informátoři. Díky svému dokonalému krytí kriminálníků se pohybují v tomto prostředí. Získávají informace pro policii. Policie má přehled, kde se co děje. Jejich role by se dala připodobnit k tajným agentům. Samozřejmě tento způsob do jisté míry schvaluji. Tito lidé dělají záslužnou práci pro společnost a díky nim se odhalí spousta trestných činů, je to dokonale propracovaný systém, který funguje už desítky let.

Ale co zásadně neschvaluji je to, co dělají profesionální vězni na příkaz policie nebo vězeňské služby. Na vlastní kůži jsem zažil tři tyto metody, které Vám následně popíšu. To jsou metody, kdy se Vám chce policie pomstít či udělit lekci za Vaši obranu. V mém případě se jedná o to, že jsem začal sepisovat stížnosti a pustil se do psaní „Mého deníku.“ Zřejmě to koresponduje s jejich egem, oni můžou vše a tímto Vám říkají, raději buďte ticho a nechte si vše líbit nebo to bude horší.

  1. Profesionální vězni se s vámi začnou bavit, jako byste udělali trestný čin, ze kterého jste obviněn. Navozují jednostranné rozhovory, ve kterých Vám poskytují rady. Jsou obeznámeni s informacemi z vašeho spisu. Snaží se s Vámi na toto téma hovořit. Říkají, že ví, že jste vinni, v tomto případě vůbec nemá smysl se hádat či odporovat. Nenechají toho, stojí si za svým. Uvedu pár příkladů: „Já vím, že si to udělal, já tě sledoval, nekecej, že jsi to neudělal, já vím, že jo.“ A dále se s Vámi baví, jak to probíhalo. Snaží se pořídit nahrávky pro policii za každou cenu.

    Druhý měsíc po mém přijetí do vazební věznice se dvěma profesionálními vězni, kteří mi byli přiřazeni na celu, jsem se ocitl v této situaci a nedokázal jsem pochopit, o co se jedná, co to má znamenat. Zhruba po 10 dnech, kdy jsem se jim snažil vysvětlit, že jsem nevinný a snažil se zjistit, proč to dělají, zcela bez úspěchu jsem to vzdal a začal je ignorovat. Ať si říkají, co chtějí, nevnímal jsem to. Když viděli, že s nimi vůbec nemluvím a ignoruji je, dali mě pryč.
  2. Jako veliké udělení lekce a trestu Vám policie a velitelé dají do cely profesionálního vězně, který se Vás snaží vyprovokovat, abyste ho napadli a tím Vám k soudu udělili špatné hodnocení z vazební věznice. Nasadí Vám pouta a neustále Vás vodí v poutech po věznici. Jste naprosto izolován od ostatních vězňů. Sám jste vyprovázen na vycházku, s nikým se nestřetnete ve výtahu, jste všude sám a k tomu spoutaný. Je to psychicky náročné. Každodenně probíhají prohlídky cely. Tohle zažívám od Brna, kdy jsem si dovolil napsat, co mi tam udělali a trvá to doposud již 13. měsíc.
  3. Metoda-zničení člověka za trest. Tuto podlou metodu považuji za nejhorší a nejnebezpečnější. Je to tzv. „vyprovokování“ ke slovům, která Vás můžou stát i osmnáct let vězení. Tito profesionální vězni, z pozice podřízeného člověka (tuto pozici vůči Vám si dobrovolně stanovili), se snaží Vás přimět k nepřiměřeným či zcela neadekvátním slovům v jimi uměle navozených situacích. Vyprávějí: „To je pěkný hajzl, ten, co to na tebe hodil viď, no to já bych si určitě nenechal líbit, to já bych se mu pomstil, ale ty to tak nenecháš viď, ty si frajer, ty se mu určitě pomstíš, viď? Co by si mu udělal, povídej, chci znát detaily, já nesnáším tyhle konfidentský hovada! Já bych tyhle konfidenty nechal všechny po…!“ Snaží se těmito větami Vás přimět ke slovům, které člověk ani nemyslí vážně. Ve své podřízené pozici profesionální vězeň vás obdivuje, jste pro něj „frajer“, tohle považuji za velice nebezpečné. Člověk, který má nízké sebevědomí nebo potřebu „machrovat“ může začít říkat věci, které by nikdy neudělal, jen proto, aby si před tímto profesionálním vězněm zachoval kredit a dostál označení „frajera“ za kterého ho profesionální vězeň má.

Vzorovým příkladem pro danou metodu je pan Barták. Tuto metodu na něj zkusil jeho profesionální vězeň a on mu to „spolknul i s navijákem.“ Zcela analogicky jsem toto přesně zažíval také. Můj profesionální vězeň mě chtěl přimět ke slovům, která by mě mohla stát třeba 18 let vězení. Jenže já nejsem člověk, jež má potřebu si něco dokazovat nebo se mstít. Pravda se vždy ukáže, a to mi dává klid. Pan Barták tu potřebu evidentně měl a chtěl dostát pozici „frajera“, kterou mu profesionální vězeň udělil. S cílem si ji udržet, začal machrovat, co těm lidem udělá, jak se pomstí a jaký je dle svých slov mocný zednář. Ten profesionální vězeň odvedl dobrou práci a navedl si ho přesně tam, kam potřeboval. Během jeho vyprávění, co by vše udělal, byl neustále podporován profesionálním vězněm. Na to poukázala a podala stížnost při soudním stání sama advokátka pana Bartáka, což jsem měl možnost sledovat v televizi. Řekla, že ho spoluvězeň neustále podporoval a nabádal k těmto slovům. Profesionální vězeň dostal příkaz od policie a ten dokonale splnil. Za nepřípustné chování k ženám pan Barták spravedlivě sedí, ale rozhodně to není žádný vrah. „Pouze“ popudil vůči sobě lidi, kteří zneužívají svou moc ke zlu. Stejně jako já jsem je popudil. Tito lidé jsou samozřejmě policie. Někdo musel dát příkaz, aby tuhle podlou metodu na pana Bartáka zkusil. A za slova, která ani pan Barták nemyslel vážně, dostal 15 let. A ty řeči v televizi, že teď věznice prošetřuje, jak se dostaly hodinky s kamerou do přísně střežené věznice, jsou jen kecy. Je zcela jasné, podle toho, co popisuji, že mu je dala policie a vězeňská služba o tom moc dobře věděla. Akorát z nás všech dělají hlupáky!

Tato práce profesionálních vězňů by byla zbytečná, kdyby na celách nebyly odposlechy. Ty jsou nainstalovány ve všech celách ve vazební věznici. Od prvního dne, až po poslední den ve vazební věznici jste prostorově odposloucháván. Každé slovo je zaznamenáno.

Profesionální vězni jsou různých národností. Já osobně jsem měl na cele Romy, jednoho Rumuna, Vietnamce, Čechy, jednoho Slováka, jednoho Poláka. Těch národností v této komunitě profesionálních vězňů bude samozřejmě více. Jejich cílem je mít svoje lidi v každém etniku.

Pokud to celé shrnu a znovu se zamyslím nad těmito lidmi, musím konstatovat: „Co je to za lidi?“ Jejich práce je založena na lži, přetvářce a nečestnosti. Řídí se příkazy policie. Snaží se Vám zničit život, svými podlými metodami, které jsem uvedl, bez výčitek svědomí, bez sebemenšího náznaku soucitu. Vypozoroval jsem, že to berou jako takovou jejich zábavu, u které se pak zřejmě všichni dobře baví někde u piva. Vyprávějí si všechny historky, co komu udělali a komu zničili život na příkaz policie. Profesionální vězeň, co zničil život panu Bartákovi, je teď mezi nimi asi za „frajera.“ Tyto lidi považuji, za naprosto otupělé vůči jakýmkoliv citům k vězňům, na kterých zrovna pracují. Berou je jako maso, pokládají se za pracovníky na jatkách.

  1. Metoda - Falešný svědek. Tato metoda získávání falešného svědka se poslední dobou začala hodně používat. Policie totiž moc dobře ví, že každý člověk, který se dostane do vězení, se chce dostat co nejdříve pryč. A 99,9 % vězňů udělá naprosto cokoliv, když tuhle možnost dostanou. Buď, že opustí vězení dříve nebo dostanou „nějaké“ zvýhodnění, menší trest či odměnu ve věznici. Jen 0,1 % vězňů s policií nespolupracují, protože mají svoji hrdost. Tohle policie moc dobře ví, proto falešné svědky ráda používá, ti lžou a křivě svědčí na jejich příkaz. Jsou dvě metody, jak policie tyto falešné svědky získává.

Prvním způsobem je metoda zastrašení a vyhrožování. Vězni, kteří mají ve věznici horší chování či dokonce něco udělali, jako například někoho zbili, jsou policií zastrašeni nebo je jim vyhrožováno. Pokud neudělají to, co po nich policie chce, může se stát, že nebudou propuštěni na půlku nebo na dvě třetiny, v závislosti na spáchání jejich trestného činu. Nebo také, že si kvůli svému špatnému chování odsedí celý trest. Pokud jim pomůžou a stanou se falešnými svědky, v jejich propuštění nebude nic bránit. Pokud nastane horší případ, kdy se nějaký vězeň popere s jiným vězněm a tomu se třeba něco stalo, mohou mu začít vyhrožovat, že tato rvačka bude překvalifikována za pokus o vraždu a ke stávajícímu trestu co má, by mohl dostat další dlouhé roky navíc. 99,9 % vězňů na to přistoupí, protože chtějí pryč co nejdříve, a to policie ví.

Druhým způsobem je metoda slibu, menšího trestu, zvýhodnění nebo odměny. Tato metoda se používá u vězňů, kteří nemají žádné prohřešky (policie jim nemůže vyhrožovat) ve vězení nebo mají dlouhý trest a doba jejich propuštění se zdá neblízká. V té první možnosti je vězňům slíbeno, že dostanou menší trest nebo budou propuštěni na půlku nebo na dvě třetiny, podle jejich závažnosti trestného činu, a to jim zaručí, pokud udělají, co chtějí. U těchto vězňů ví, že svoji výpověď nezmění, protože, by tím riskovali postih a trest za křivou výpověď a v případě vyzrazení policie, že je navedla, vše policie popře. Nikdo jim to nikdy nedokáže. Mají to už dokonale vychytané. U té druhé možnosti, kdy propuštění z vězení se ani zdaleka neblíží a čekají ho dlouhé roky ve vězení je nabídnuta odměna. Tato odměna má mnoho podob. Můžou mu slíbit nějaké zvýhodnění ve věznici všeho druhu. Například neomezené dávky různých uklidňujících a otupujících prášků, které pomohou vězni přečkat, ty dlouhé roky, které ho ve vězení čekají. Sám jsem se tady také přesvědčil, že o tyto léky je velký zájem. Například RIVOTRIL je hodně populární. Tento lék totiž člověka naprosto otupí vůči vnějším vlivům vězení. Člověk se po něm údajně cítí být uvolněný a vše mu je jedno. Tuto situaci zvládá zcela v pohodě. A pokud se toto nabídne vězni, který si vypěstoval již závislost, tak pro něj udělá cokoliv. Vzorovým příkladem pro tento způsob odměny je případ Nečesaného, který je obviněn z pokusu o vraždu kadeřnice. Jiří Funda, který si doslova, na RIVOTRILU ujíždí, je dokonalý adept na falešného svědka. Policie mu dala 100 % nabídku za jeho křivé svědectví, neomezený přístup těchto prášků až do konce trestu. Píše to i své babičce do dopisu, jak tento prášek RIVOTRIL účinkuje na člověka. Vnější okolnosti již nejsou pro něj prioritou. Je to bijící do očí, že si to Petr Funda vymyslel za příslib odměny těchto léků nebo možná za slib, že dostane menší trest nebo za obojí. Protože jak už jsem se zmiňoval, tak od prvního dne až do posledního dne probíhá ve vazební věznici odposlouchávání. A to bez výjimky všechny cely! Pokud by se opravdu Nečesaný svěřil Jiřímu Fundovi, tak by z toho existovala nahrávka, kterou by policie už dávno použila. Protože Nečesaný nejspíše policii něčím naštval, tak zařídila falešného svědka, aby mu dokázali, že oni si mohou dělat, co chtějí. Kdyby se z toho Nečesaný dostal, tak by policie musela sklopit hlavu a přiznat chybu, což si vzájemně odporuje s jejich egem. Raději zničí fungující rodinu, než aby přiznali chybu.

  1. Metoda upraveného psychologického posudku. Pro tuto metodu jsem se stal bohužel vzorovým příkladem já osobně. Většina psychologů a psychiatrů dostává výhradně zakázky od policie, proto jsou ochotní i na jejich příkaz upravit psychologický posudek, který jim policie zadá. Vždy jsem myslel, že doktoři mají lidem pomáhat, ne je vědomě ničit! Psycholog Balík mě v tomhle ohledu přesvědčil o tom, že tomu bohužel tak není. Udělal ze mě necitlivého a neempatického člověka bez sociálních vazeb, který vysává své okolí a je agresivní a výbušný. Člověka, kterému je těžko něco vymluvit a něco uvěřit, který je méně inteligentní, je to nenapravitelný zločinec a má poruchu chování. Tohle mi opravdu vyrazilo dech, ale naštěstí ve své snaze mě zničit, to zcela přehnal, až vytvořil rozpory ve svém posudku. Na tyto rozpory můj advokát nechá udělat rozbor od nezávislého psychiatra, který na to poukáže. Tady platí staré lidové přísloví: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“ Ale pojďme si to tak lidsky v rychlosti rozebrat, protože i člověk, který mě nezná, si řekne, že je to nesmysl.
  1. Neempatický, necitlivý člověk bez sociálních vazeb, který vysává své okolí. Takový člověk nemá žádné kamarády, ale já jich mám spoustu a dovolím si tvrdit, že všichni mě mají rádi. Dokonce jsem asi sedm z nich navrhl jako svědky, aby řekli, co jsem za člověka. Policie odmítla, protože by řekli, že to, co vytvořil psycholog Balík, je nesmysl a to policie nechce. Také se k soudu přišlo podívat asi 30 kamarádů.
  2. Agresivní a výbušný člověk. Takový člověk nezvládá svůj vztek a má hodně trestných činů za násilí. Takže ve svém trestním rejstříku má hodně záznamů. Já mám pouze jeden, a to za potyčku na diskotéce asi před čtyřmi lety. A také po tom všem, co mi tady prováděli a co popisuji v „Mém deníku“ bych určitě už dávno vybuchnul, někoho napadl a neměl vzorné chování ve věznici.
  3. Člověka, kterému lze jen těžko něco vymluvit a něco uvěřit. Tak to je jasná reakce na „Mé deníky“ aby jim nikdo nevěnoval pozornost a nikdo jim nevěřil. Tento psychologický posudek byl totiž vložen do spisu až po vložce „Mého deníku 1“.

     
  4. Člověk, který je průměrně inteligentní (IQ 97). Žádný standardizovaný IQ test s psychologem Balíkem jsme nedělali, a znalec ho i odmítl předložit soudu, tudíž by mě zajímalo, jak dospěl k výši mého inteligenčního kvocientu. Kdybych byl průměrně inteligentní, tak si všeho co popisuji v „Mých denících“ nevšimnu, neuvědomím a vše nesepíšu.
  5. Člověk, který má špatnou paměť. Kdybych byl takový člověk, tak nenapíšu detailně 68 A4  stránek o tom, co jsem tady zažil a byl svědkem.
  6. Nenapravitelný zločinec. To už považuji za takovou třešničku na dortu. Zajímalo by mě, jakou psychologickou metodou došel k takovémuto závěru. Po dobu našeho rozhovoru jsem pouze odpovídal na několik otázek v dotazníku. Nikdy nebyly předloženy psychologem Balík žádné podklady, ze kterých vytvořil tento posudek.
  7. Člověk, který nemá žádný všeobecný přehled. Psycholog Balík mi položil osm otázek typu: „Kdy vznikla Velkomoravská říše?“ Šestkrát jsem správně odpověděl. Rád cestuji a čtu naučné časopisy. Zajímám se o historii a nové věci ve světě. Tohle všechno rozšiřuje všeobecný přehled. Takže i toto považuji za nesmysl.
  8. Poruchu osobnosti. Na této se shodli oba doktoři sestavující posudek. Jak Dr. Balík tak Dr. Kubala. To ale nekoresponduje s mým až nadmíru vzorným chováním s vazební věznice. Člověk, který má poruchu osobnosti mění své chování a nechová se vzorně. Jsou s ním problémy.

Psycholog Balík pro svůj psychologický posudek nepředložil žádné podklady, ze kterých vypracoval tento posudek, a ani neexistuje nahrávka našeho rozhovoru. Odpovědi jsem vyplňoval na papír, který už byl jednou gumován. Psal jsem tužkou.

Tímto Vás tedy vyzývám, pane doktore Balíku, pokud jste ve Vašich očích nejednal podvodně a nečestně a proti všem právním zásadám doktora, tak předložte podklady a moje odpovědi, ze kterých jste můj posudek vypracoval. Já si své odpovědi poznám. Pokud tak neučiníte, akorát tím prokážete svoje podvodné chování a zákeřnost! Pak Vás vyzývám, abyste se vzdal svého titulu nebo ať je Vám odebrán, ať už nikdy ve svém životě o nikom nemůžete šířit lži a ničit životy druhých lidi!!!

Tohle všechno, co popisuji a o čem píši, není jen to, co jsem zažil a byl svědkem, ale mám to i potvrzené od jednoho velitele, který se otevřeně se mnou o těchto praktikách bavil. Rozhovor detailně rozepíšu.

  1. Rozhovor s velitelem

Velitel = ON

JÁ: „Dobrý den, pane veliteli, jak se máte?“

ON: „Já dobře a vy?“

JÁ: „No tak pořád bojuju a píšu, co mi tady dělají.“

ON: „Jo, já vím. To je hrozný, co Vám tady dělají. Úplně se stydím nosit tuhle uniformu po tom všem, co jsem za těch 17 let viděl.“

JÁ: „Takže to nejsem sám jo? To se tady děje normálně?“

ON: „Jo, úplně normálně, bohužel.“

JÁ: „A to se tady děje teď poslední dobou? Nebo se to dělo vždycky?“

ON: „To se dělo už za komunistů. To je pořád stejný. Co jsem tady za těch 17 let viděl, to je hnus. Kolika lidem policie ničila, a dokonce zničila život jen kvůli jejich egu.“

JÁ: „To je pěkný teda. No alespoň se změnilo to, že už vězně nemlátí.“ (směju se)

ON: „Alespoň tohle jo.“ (směje se)

JÁ: „Takže víte vše, co se mi tady děje a dělo.“

ON: „Všechno ne. Nevím, kvůli čemu to začalo. Třeba to, že Vás tady vodí v poutech. A čím jste je tak naštval?“

JÁ: „No, na začátku, asi po deseti dnech jsem psal dopis advokátovi a všiml jsem si, že se mi okolo něj motají spoluvězni. Pomocí nacvičených metod mě ostatní od dopisu odlákávali a jeden z nich to buď nafotil, nebo se pokusil nafotit. Všiml jsem si, že má asi v ruce malý foťák, no, a tak jsem to řekl advokátovi, že mám na cele asi nějaké policisty nebo zaměstnance věznice a řekl mu, ať napíše stížnost, ať se to prošetří. Protože tady má člověk jediné právo, a to napsat dopis advokátovi, aniž by mu do něj policie lezla. No, a tak advokát dal stížnost, aby se to prošetřilo a poslali za mnou psychiatričku, která mě prohlásila za blázna, který trpí halucinacemi a slyšinami. Že to mám prý z drog. V krvi mi žádné drogy při vstupní prohlídce nenašli, ale nicméně mě poslala do psychiatrické léčebny proti mé vůli a nic se neprošetřovalo. No a v Brně ze mě udělali blázna a doktor, primář té nemocnice, mi přímo řekl, ať si rozmyslím, co říkám, že na něm záleží, koho prohlásí za blázna. Že o kom řekne, že je blázen, je blázen. No a já se naštval a začal se bránit tím, že jsem napsal stížnost do spisu, co se mi všechno stalo v Brně. No a oni mi od té doby začali dělat ze života peklo. Nasadili mi pouta a ty mi dávají dodnes. Dokonce mi je chtěli nechat i na vycházku.“

ON: „Jo, to už vím. To je hrozný, jak Vás tady vodí v těch poutech.“

JÁ: „No, a když jsem přijel z Brna, tak mi dali na celu profesionálního vězně, aby mě vyprovokoval a zhoršil mi chování ve věznici.“

ON: (směje se)

 

JÁ: „No a pak mi dali dva profesionální vězně, kteří se semnou bavili stylem, jako bych to udělal. Vůbec je nezajímalo, co jím říkám.“

ON: „Jojo.“ (směje se)

JÁ: „Ale všiml jsem si, že těch profesionálních vězňů je tady hodně. Tak jeden ze tří vězňů je podle mě profesionální vězeň, který si hraje na vězně.“

ON: (zamýšlí se a pokyvuje hlavou, dává mi najevo asi tak nějak, bojí se moc mluvit)

JÁ: „Ten systém těch profesionálních vězňů je fakt dobře vychytanej.“

ON: „To je.“

JÁ: „Jako s tím docela souhlasím, tihle lidé dělají záslužnou práci pro společnost, ale přijde mi, že nemají hranice a často dělají lidem ještě větší problémy, než mají.

ON: „Jak to myslíte?“

JÁ: „No, že se snaží ze své podřízené pozice donutit vězně k nějakým větám, které ani ten vězeň nemyslí vážně. A způsobí mu tím ještě větší problémy, a dokonce i dlouhé roky ve vězení navíc. Třeba ten případ toho Bartáka, jak ho ten jeho vězeň natočil na video, jak plánuje ty vraždy. To je přímo ukázkový příklad toho, co dělají a s čím nesouhlasím. Protože Barták před ním dělal frajera, že je mocný zednář, protože on ho k tomu hecoval. Vždyť i jeho advokátka říkala, že ho ten spoluvězeň pořád hecoval.“

ON: „To máte pravdu, s tím taky nesouhlasím. Dostal 15 let za nic. On si ho prostě navedl tam, kam potřeboval a Barták mu to zbaštil. Lidi, když jsou naštvaný, tak říkají různé pitomosti, které ani nemyslí vážně, a ještě když vás někdo hecuje.“

JÁ: „To máte pravdu. Na mě to taky zkoušeli.“ (směju se)

ON: (směje se)

JÁ: „Musím říct, že mi ho je docela líto. Úchyl na ženský to je, ale určitě ale rozhodně ne vrah.“

ON: „Taky si myslím. Tohle je hodně nespravedlivý.“

JÁ: „A tohle si někdo objednal. Protože ti profesionální vězni to musí dělat na nějaký příkaz nebo to je jen jejich zábava.“

ON: „No to musel někoho hodně naštvat, asi jako vy. (směje se) Někdo musel dát příkaz.“

JÁ: „To je zvrácený. Ale myslím, že ti profesionální vězni to mají jako zábavu, ničit lidem životy na příkaz policie.“

ON: „Záleží na člověku. Ale ano, někteří to mají jako zábavu.“

JÁ: „No a co ten Nečesaný? To je taky podvod ze strany policie, ten svědek Petr Funda, co? Je divný, že najednou po dvou letech se ozval, že se mu Nečesaný svěřil na cele.“

ON: „Jo, to je jasný. To vědí všichni z tohohle prostředí. Tohle je opravdu hnus. Ale tohle policie bohužel dělá. Musel je taky hodně něčím naštvat.“

JÁ: „Asi jo. Přece je jasný, že na všech celách ve vazebních věznicích je nainstalováno prostorové odposlouchávání. To by pak práce těch profesionálních vězňů byla zbytečná. Odposlech je tam, i když jste na cele i s normálním vězněm. Prostě od prvního dne až do posledního dne ve vazební věznici jste prostorově odposloucháván. Takže kdyby se opravdu Nečesaný svěřil Petru Fundovi, tak by policie měla dávno nahrávku, kterou by použila. To je přece jasný!“

ON: „To máte pravdu. To by měla a použila by jí. Ale jak říkám, prostě je hodně naštval a oni ho nenechají“

JÁ: „To tomu Fundovi něco asi museli slíbit. Podle mě mu slíbili ty Rivotrily do konce jeho trestu. To přece psal i své babičce, že je to super zmašťovadlo.“

ON: „Taky si myslím. Oni mají různé metody. Ale vědí, že vězni udělají cokoliv, aby se dostali ven nebo si nějak zpříjemnili trest.“

JÁ: „Co to je sakra za lidi? Já nechápu, jak tohle můžou lidem dělat. Vždyť oni nezničí jenom jednoho člověka, ale celou rodinu.“

ON: „Jo to oni si ani neuvědomují. Jim jde často jen o jejich vlastní ego.“

JÁ: „A to jste slyšel, jak mi upravili psychologický posudek? Udělali ze mě necitlivého člověka, neempatického, agresivního, lidi vysávajícího, hloupého, bez všeobecného přehledu a jako třešničku na dortu řekli, že jsem nenapravitelný zločinec.“ (směju se)

ON: „Jako naše psycholožka? To o vás napsala?“

JÁ: „Ne. Policejní psycholog.“

ON: „Už jsem myslel. Ale to nejste jedinej, komu upravili posudek. Kolik já už jsem toho viděl za 17 let. Takovejch vás tu už bylo.“

JÁ: „Já si vždy myslel, že doktoři mají lidem pomáhat, a ne je ničit a šířit o nich lži.“

 

ON: „Tady je to bohužel zcela normální.“

JÁ: „A co vláda? Ta teď řeší přece normalizaci a reorganizaci policie, ne? Třeba se něco změní.“

ON: „Nic se nezmění. Takovejch reorganizací už bylo. To si vláda jen dosazuje svoje lidi za ty staré, co nepotřebuje. To je jen na oko lidí.“

JÁ: „To je hrozný, lidi by se měli dozvědět, co se tady děje. Určitě by se strhla velká vlna protestů. Musí se to dát do médií.“

ON: „To média neodvysílají. Policie to řídí. V televizi se říká, jen co policie sama chce.“

JÁ: „Jo, to mi je jasný, ale co nějaký nezávislý novinář, ten by o tom mohl napsat ne?“

ON: „Těžko, oni ho zadupou do země. Oni mají velkou moc.“

JÁ: „To je hrozný. Když jsem byl venku, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že to tady takhle funguje a že se to děje ještě v roce 2016.“

ON: „To venku neví vůbec nikdo.“

JÁ: „Vždyť proti tomu bojoval Václav Havel, aby lidé měli právo na spravedlivý proces. Co to symbolické cinkání klíčů, to to vůbec nic neznamenalo?“

ON: „Tady ne. Tady je to pořád stejný. Vězení je stát ve státě.“

JÁ: „Tak to je pěkný. Ale já to stejně nevzdám, já se postarám, aby se to lidi venku dozvěděli, i kdyby mě to mělo stát život. Možná mě zničí jako ostatní, ale já to nevzdám.“

ON: „Vy jste silný člověk, třeba se Vám to povede.“

JÁ: „Uvidíme. O tom rozhodne Bůh.“

ON: „Budu Vám držet palce. Hodně štěstí.“

JÁ: „Děkuji veliteli. Alespoň, že vy máte dobré srdce.“

ON: „Takových nás je tu víc, jen o tom nikdo nemluví. Já už jsem vám říkal, to, co jsem za 17 let, co tuhle práci dělám, viděl, tak se úplně stydím nosit tuhle uniformu.“ (drží se za svojí košili)

JÁ: „Tak uvidíme, třeba se něco změní.“ (směju se)

ON: „Třeba jo, budu vám držet palce. Přeju hodně silné nervy.“

JÁ: „Děkuji veliteli. Ty budu potřebovat.“ (směju se)

ON: „Na shledanou.“¨

JÁ: „Na shledanou.“

Bavili jsme se i o dalších věcech, jak mi chtěli vzít dopis pro advokáta, jak mě chtěli uspat atd. Vše, co popisuji ve „svém deníku“, ale to bych to psal na 40 stránek. Tohle mi přišlo nejdůležitější. Náš rozhovor trval asi 1 – 1,5 hodiny a byl přerušován velitelem, když se blížily jeho kolegové.

Rozhovor probíhal 29. 7. 2016 mezi 9 - 10:30 hodinou na vycházce. Služební číslo velitele je 20233. Vím, že se může stát, že tento velitel ze strachu o své zaměstnání tento rozhovor popře, ale nemám jinou možnost než to risknout a doufat, že jeho dobré srdce zvítězí a řekne pravdu. Nechci mu dělat žádné problémy, protože je to dobrý člověk, ale nemám jinou možnost než tento rozhovor zveřejnit.

Těchto dobrých velitelů ve vazební věznici v Litoměřicích bylo víc. Někteří, když mi nasazovali pouta, tak mi dávali najevo, že s tím nesouhlasí, ale že musí poslouchat rozkazy z vedení. Dokonce jeden velitel, když mě vedl od advokáta, mi řekl, že mají rozkaz mi vzít klidně i násilím dopis pro advokáta, který mu třeba budu chtít odnést. Ale tohle mi bylo jasné, proto „Můj deník 2“ píšu už u advokáta. A když jsem odjížděl k odvolacímu soudu, tak mi někteří velitelé říkali, že mi drží palce, aby soud dobře dopadl.

Situace se tak vyhrotila, že mi dali na Ruzyni na celu vězně Vaška Kolíbala, který mi vyprávěl, že se taky kdysi snažil bojovat proti ÚOOZ, ale že mu zničila život. A že mi radí, ať se na to raději vykašlu, že tento boj nemůžu vyhrát. Říkal, že on to zkusil a dostal za to 20 let. Že mu nastrčili mrtvolu na zahradu a za ni ho odsoudili i bez důkazů. Ale když viděl, že to na mě nefunguje a že tím víc jsem odhodlaný, tak mi začal vyprávět, že ve vězení záhadně umírají lidi, a že nikdo nikdy neví, jak se ta smrt stala. Že on sám byl svědkem, když na Pankráci umřel vězeň a že nikdo neví, jak se to stalo. Podle něj, je prý lepší si nedělat problémy. Tohle mě ale ještě víc naštvalo. Advokáta jsem se na naší schůzce ptal, jestli se mi může něco stát a on mi říkal, že asi ne, že to jsou jen výhružky, ale také si na 100 % jistý nebyl.

Když jsem se vrátil na celu, tak tento profesionální vězeň začal přitvrzovat. Tvrdil, že jede na Pankrác umřít atd. Dával mi najevo, že ho policie zlomila a varuje mě jako před ní. Myslím, že už nevědí, co semnou, protože všechny jejich metody na mě nefungují, jsou to jen plané výhružky, ale rozhodně mi příjemně není. Člověk nikdy neví, raději si hlídám záda. Nebudeme si nic nalhávat, ÚOOZ ví moc dobře, jak to udělat, aby to vypadalo jako nehoda nebo sebevražda!!!

 

 

Když jsem přemýšlel a ptal se mého advokáta, jak je možné, že policie takto nečestně postupuje a podle pracuje a ničí bez výčitek svědomí nevinné životy, tak mi vysvětlil a nakreslil mi, že postup práce je a v mém případě byl asi takový:

1. Policie nasbírá stopy:

2. Policie vyslechne prvního obviněného, a ten řekne, že to byl takto, což jo umožní nějak pospojovat stopy, třeba takto:

3. Policie vyslechne dalšího obviněného, a ten řekne, že to byl takto, což propojuje stopy takto:

4. Ale policii se více zalíbí a uvěří první výpověď, a tak si začne doplňovat důkazy a opomíjet důkazy, které nesedí, jako např.

1 Upravený posudek

2 Upravená rekognice

3 Upravená výpověď svědka

4 Ignorovaná výpověď svědka

5 Ignorované rozpory ve výpovědi prvního obviněného

 

Nejdříve jsem nevěřil vlastním uším, ale pak jsem se na vlastním případě přesvědčil, že to tak může fungovat a to i ve spolupráci se soudy.

<
>


Další článek >>