OBĚTI ČESKÉ JUSTICEMé obavy, že na mě Andres vraždu Jána hodí a opomenutý důkaz, svědek Honza

Svědek Honza je velice důležitým svědkem potvrzující mé obavy, že na mě Andres chtěl vraždu hodit, že mi tím vyhrožoval, pokud nedostane 10 tisíc dolarů. Ve chvíli, kdy Andrese zatkla policie za loupežné přepadení, při kterém fyzicky mučil člověka a následně informace mého kamaráda Ládi Hubnera, že si Andres ve vězení vymýšlí hovadiny a na všechny všechno hází, že tam za ním jezdí generální inspekce, jsem dostal opravdu velké obavy, že na mě skutečně vraždu hodí, tak, jak mi vyhrožoval!

Jak už jsem uvedl v kapitole „ Co se skutečně stalo“, a i ve výpovědi u soudu, jsem tomu stále moc nevěřil. Spíše nevěřil, než věřil, ale měl jsem špatné tušení. A tak se mé obavy logicky projevovaly.

Proto je potřeba v tomto bodě zjistit odpověď na otázku:

„Jak se projevovaly mé obavy?“

V situaci, kdy už Andres byl ve vězení za loupežné přepadení jsem jel s mým kamarádem a opomenutým svědkem, Honzou. a dalším kamarádem Erikem na večeři do zlíchovské srbské restaurace Jelici. Bylo to někdy v měsíci květnu 2015, tedy 7 měsíců předtím, než mne sebrala Urna!

Má výpověď o mých obavách a otázce Honzovi.

Str. 11 Petr Brůček výpověď u soudu 20. 9. 2016 přepis nahrávky z hlavního líčení:

„V té době jsem se vídal s mým kamarádem Honzou, který pracoval 10 let na vraždách. Potkal jsem ho vlastně, když jsem se přestěhoval do Mečislavovy, tak on tam bydlel. On tam bydlel vlastně. V tom, v tom baráku. Jsme se vídali, venčili jsme spolu psy. Znali jsme se už třeba rok vlastně, když jsem se ho zeptal. Jeli jsme společně já, on a Erik na večeři do, do Jelici - to je na Zlíchově. To je taková restaurace, srbská. Nevím, jestli to znáte, dobrá restaurace. Tam jsem v autě, když jsem parkoval, jsem se ho zeptal, jestli když někdo na někoho hodí vraždu a udělá to dobře s tím, že se tam najde jakoby i jeho DNA, jestli se má ten člověk šanci dostat jakoby z jeho zkušeností. Nevím, zajímalo mě to, protože dělal 10 let na vraždách. On mi řekl, že ne. Že těžko, prostě že těžko. To mě nepotěšilo. Erik ještě mi říkal: Ty vole, co tě to zajímá, jako prostě? Já říkal, že jen tak prostě. No. Dál jsem to neřešil.“

Zde jasně uvádím dva svědky, kteří semnou byli v autě, když jsem se jednoho z nich, Honzy, na to ptal. Toto je jasné projevení mých obav, že jsem se skutečně obával, že na mě Andres vraždu hodí. Nenápadně a opatrně jsem se ptal člověka, který mi na mou otázku mohl odpovědět nejlépe. Druhý kamarád mou otázku vůbec nechápal a tak logicky se mě ptal, proč mě to zajímá. Ale soud I. stupně to vůbec nezajímalo a místo toho, aby svědky vyslechl, udělal účelově úpravu ve svém protokolu od soudu mé výpovědi, kde účelově změnil místo, kde jsem se svědka Honzy ptal. Ve své skutečné výpovědi uvádím, že to bylo při parkování auta před restaurací.

Má výpověď – protokol od soudu I. stupně:

str. 19, Protokol o hlavním líčení KS v Praze dne 19. 9. 2016:

„V té době jsem se viděl s kamarádem Honzou, který pracoval deset let na vraždách, bydlel v Mečislavově ulici. Vídali jsme se asi rok, když jsem se ho zeptal při jednom posezení v restauraci společně s Erikem, jestli když někdo na někoho hodí vraždu a udělá to tak, že se tam najde DNA toho člověka, jestli se z toho má ten člověk možnost dostat. Řekl mi, že ne. To mě nepotěšilo. Edovi jsem na jeho otázku odpověděl, že mě to zajímá jen tak, dál jsem to neřešil.“

Zde na rozdíl od toho, co jsem skutečně vypověděl, tedy, že tato otázka přišla v autě při parkování před restaurací, soud to přepsal na to, že otázka přišla až při posezení v restauraci. Tím se snažil soud mou výpověď znevěrohodnit, protože až by se ptali svědka Honzy a i případně druhého svědka Erika, by shodně oba řekli, že to bylo při parkování v autě a ne při posezení v restauraci. Tím by soud vytvořil účelově rozpor a mou výpověď znevěrohodnil. Co vše je v naší zemi možné, je až neuvěřitelné. Svědek Honza moji výpověď potvrdil svým čestným prohlášením, které jsme předložili až odvolacímu soudu, protože Soud I. stupně svědka odmítl účelově vyslechnout.

Čestné prohlášení opomenutého svědka Honzy o mé otázce:

Přepis ručně psaného dokumentu předaného dne 28.2. 2017 Vrchnímu soudu (originál je založený ve spisu):

Vrchní soud v Praze

Nám. Hrdinů 1300

140 00 Praha 4

Praha 27.února 2017

Věc: ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ ve věci obž. Petra Brůčka

Já, Jan….. nar. ….., čestně prohlašuji, že jsem kamarádem Petra Brůčka, kterého jsem poznal někdy v roce 2013 v Praze 4, ul. ……….., který v té době bydlel ve stejném činžovním domě č.p. …….. Petr Brůček si svým přímým jednáním k mé osobě získal brzy mou důvěru a proto jsem s ním začal kamarádit.

V té době jsem již řadu let pracoval u Policie české republiky, se zařazením jako vrchní komisař kriminální policie, na oddělení vražd na krajském ředitelství Praha.

S Petrem Brůčkem jsem postupem času trávil jako kamarád stále více volných chvil. Rovněž jsme si často telefonovali. Časem jsme se já s mou přítelkyní a Petr se svou přítelkyní začali vzájemně navštěvovat v bydlišti, nebo společně docházet na večeře do restauračních zařízení. Petr byl vždy velmi společenský a uměl si svým slušným a bezprostředním chováním získat lidi kolem sebe. Za sebe mohu říci, že se mi z lidského i profesionálního hlediska jevil charakterově jako velmi dobrosrdečný člověk, který nebyl lhostejný k problémům svých blízkých a kamarádů. Toto dával najevo tím, že se jim snažil hlavně psychicky pomáhat a tím je i podporoval. Bylo z jeho chování poznat, že má všeobecně rád lidi. K těmto se choval vždy velmi slušně a jeho jednání bylo upřímné.

Myslím si, že by nedokázal na nikoho a to včetně svých známých a kamarádů provést jakýkoli podraz, nebo se dopustit nějakého nečestného jednání.

Někdy v létě roku 2015 jsme se společně s Petrem domluvili, že zajdem do restaurace „Jelica“ v Praze 5, Zlíchov. Šli jsme bez přítelkyň. Petr s sebou vzal ještě svého kamaráda Erika, kterého rovněž znám. Do restaurace jsme se dopravili Petrovým motorovým vozidlem. Během cesty mezi námi třemi probíhala konverzace na různá běžná téma. Petr se mě během této konverzace jako v té době již bývalého policisty (dne…… na vlastní žádost ukončen služební poměr) zeptal, zda když policisté vyšetřují nález neznámé mrtvoly, na této hledá jé DNA cizích osob a zda se takový nález DNA následně při dalším vyšetřování bere jako důkaz. Já jsem mu na to pouze odpověděl, že ano. Dále se mě na to konto zeptal zda má vůbec takový člověk, jehož DNA se zajistí na mrtvole, nějakou šanci se z toho dostat a to i v případě kdyby tam bylo jeho DNA někým nastraženo. Já jsem mu odpověděl, že velice těžko, jelikož se taková věc velice špatně prokazuje.

Dále se mě již v této souvislosti na nic neptal a s ničím nesvěřoval. Na mou otázku, proč se ptá, mi odpověděl, že ho to jen tak napadlo. Já tomu dále nepřikládal zvláštní význam, jelikož se mě za mé služby u policie každou chvíli někdo ptal na podobné věci, např. kolem DNA. Bral jsem to tak, že nezasvěcené osoby do této problematiky tyto věci zajímají z pouhé zvědavosti aniž by se dopouštěli nějaké trestné činnosti a chtěli by této vědomosti nějak zneužít. Já jsem na jejich otázky odpovídal vždy velice stroze a okrajově. Vždy se mě na takové věci ptali slušní lidé se všeobecným zájmem. Petra jsem rovněž vzhledem k jeho dobré povaze považoval za slušného člověka, ke kterému jsem měl a stále mám velkou důvěru.

Toto téma jsme spolu již nikdy neprobírali. On sám se mě již na podobné věci neptal. Já toto pustil z hlavy a nezajímal se o to.

To je vše, co mohu k této události uvést.

Jan……, podpis

I přesto, že můj advokát dal toto čestné prohlášení do rukou Předsedovi senátu odvolacího soudu, tak ho vůbec nečetl. Jen se na něj neochotně podíval a položil na stůl mezi ostatní papíry. Jakoby to nebylo důležité. V obličeji měl naprostý nezájem o tak důležitý důkaz mých obav. Všiml jsem si, že ho v té chvíli zabrala jedna z kamer novinářů, kteří byli líčení přítomni. A tak bude mít tento moment jedna z televizí zachycený.

Odvolací soud se ve svém rozsudku o tomto důležitém svědkovi vůbec nezmiňuje, jakoby ani neexistoval. Zmiňuje se o něm až soud dovolací v části našich návrhů pro důvody dovolání, ale vůbec se nenamáhá do svého rozsudku zdůvodnit, proč tento důležitý důkaz nepřijal za podstatný. Což je v naprostém rozporu s našimi lidskými právy na spravedlivý proces.

Rozsudek dovolacího soudu, opomenutý svědek Honza:

Str. 4 , Rozsudek dovolacího soudu 7 Tdo 970/2017:

„Obviněný P. Brůček uvedl, že ve veřejném zasedání navrhl další důkaz čestné prohlášením Jana …. a jeho výslech jako svědka k potvrzení výpovědi, že se dotazoval na možnost “narafičení” vraždy na něj se zanecháním stopy DNA, jak o tom vypovídal v souvislosti s hrozbou J. Andrese , že by bylo možné se zprostit podezření. Ani těmito návrhy důkazů se odvolací soud nezabýval.“

Dovolací soud i přesto, že řádně tento opomenutý důkaz a další důkazy, nezdůvodnil, proč jej nepřijímá za důkazy podstatné, do svého rozsudku si s klidným svědomím cituje ze zákona, ve kterém jasně zní, že tak musí učinit jinak, dojde k porušení lidských práv na spravedlivý proces.

Rozsudek dovolacího soudu – citace ze zákona:

Str. 13 - 14, Rozsudek TDO 970/2017:

„Nejvyšší soud v obecné rovině rovněž konstatuje, že ani námitky týkající se neprovedení navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotněprávního charakteru. Zásadu spravedlivého procesu vyplývající ze čl. 36 Listiny základních práv a svobod je nutno v tomto ohledu vykládat tak, že řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neproved. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95. Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí I v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. I. tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr.ř. ( srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 51/96, sp. zn III. ÚS 402/05)

Nejvyšší soud však při respektování výše uvedených obecných předpokladů dospěl k závěru, že v této konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování se o tzv, opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dokazování či jeho doplňování již není zapotřebí, neboť skutkový stav byl náležitě ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru také dovolací soud ve svém rozsudku uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 ods. 5 tr. ř.) skutkové závěry považovat za správné a stejně jako krajský soud se rozsahem nepovažoval již za nutné jakkoliv dokazování doplňovat z důvodu nadbytečnosti. Nejvyšší soud se s rozsahem provedeného dokazování, jakož I s odůvodněném rozhodnutí nalézacího I odvolacího soudu ztotožnil.

Soud sice cituje zákon a opírá se o něj, ale sám ho nedodržuje a my stále nemáme zdůvodnění, proč opomenuté důkazy, jako například : svědek Honza a finanční převody Andrese na člověka žijícího pod falešnou identitou v Thajsku v kauze vytunelování Metropolitního spořitelního družstva nepřijal za podstatné! Ani se neobtěžuje nám cokoli zdůvodňovat. Jediné logické vysvětlení je, že soud neví a ani neexistuje způsob, jak by logicky mohl zdůvodnit, proč tyto dva důležité důkazy nepřijímá. Toto je extrémní porušení našeho práva na spravedlivý proces!

Ale to nebyly jediné mé obavy, které jsem projevoval. Také jsem se vídal s Andresovou přítelkyní a dal jí pro Andrese 10 tisíc korun na přispění škody, kterou způsobil při loupežném přepadení poškozenému, za kterou byl v té době ve vězení.

Má výpověď o předání 10 tisíc korun přítelkyni Andrese:

Str. 11 - 12, Petr Brůček - výpověď u soudu 20. 9. 2016:

„Pak jsem ještě, jeho přítelkyni jsem ještě dal 10 tisíc korun, kdy jsem mu chtěl pomoct, vlastně na přispění té škody, co oni udělali vlastně tomu poškozenému, že mu ukradli ty peníze ...

Předseda senátu: Přítelkyni pana Andrese, myslíte?

Obž. Brůček: Ano. Ano. Sešli jsme se vlastně, já jsem jí dával ještě 10 tisíc korun, prostě jako aby viděla, že mu projevuji prostě ... je to blbý prostě, ale chtěl jsem se ho prostě, aby ho nenapadlo po tom, co mi říkal Laďa Hubner jun. , aby to na mě prostě nehodil. Jako pořád jsem tomu stoprocentně nevěřil a říkal jsem si, co kdyby prostě, no. Dal jsem jí ty peníze, a pak potom vím, že jsem jí volal, ona přestala zvedat telefon, odpovídat na smsky a už jsem věděl, že je zle prostě, že se něco děje. A pak mě vlastně sebrali, no.“

To je další projevení mých obav. Bohužel tato svědkyně odmítla u soudu vypovídat a nevypovídala ani v přípravném řízení.

I má přítelkyně si na mě všimla, že nejsem v pohodě, když mi Andres volal na telefon ještě v době než ho zatkla policie.

Výpověď mé přítelkyně o mém chování, když mi volal Andres na mobil:

Str. 2, Výpověď u soudu přítelkyně P. Brůčka. 7.9. 2016 15:00 hodin, přepis nahrávky:

„Předseda senátu : Dokázala by jste popsat, jaký vztah má pan Andres s panem Brůčkem, pokud to víte?

Přítelkyně: Já si myslím, že to byl jeho známý a Petr, když mu Andres volal, Petr byl takový rozladěný a jednou vím, že se za ním chystal, tak jsem se ho ptala, co se sním děje a on říkal, že to není dobrý člověk a že se mu nedá vůbec v ničem věřit no a z tohohle jsem usuzovala, že to asi není dobrý člověk nebo já jsem ho měla možnost vidět dvakrát.“

Zde jsou svědci, kteří potvrzují mé obavy, které jsem v té době prožíval. Měl jsem špatné tušení, i když jsem tomu, co mi řekl Andres, spíše nevěřil, než věřil! Mé obavy se postupně zesilovaly v době, kdy byl Andres už ve vězení a já slyšel o jeho loupeži, kdy fyzicky mučil člověka. Zjistil jsem, že je schopný všeho! Mé obavy zesilovaly, když jsem slyšel od kamaráda Láďi Houbnera jun, že Andres ve vězení lže a na všechny všechno hází, vymýšlí si hovadiny!

Svědek Honza je ze všech svědků potvrzující mé obavy ten nejdůležitější a ani jeden ze tří soudů, které již proběhly se k němu vůbec nevyjadřuje. Nikde jeho jméno není napsané v žádném rozsudku. Není doteď zdůvodněno, proč tohoto konkrétního svědka soudy nevyslechly. Házejí ho do pytle s ostatními svědky, o kterých píšou, že nejsou důležití pro objasnění věci, ale nikde není napsáno jeho jméno, ani konkrétní důvod, proč ho soudy nechtějí vyslechnout. Dělají, jakoby ten svědek vůbec neexistoval.

Dokonce, i když můj advokát při otázce soudu I. stupně, zda bude mít další návrhy na doplnění dokazování, uvedl, že navrhuje jako svědka Honzu.

Návrh mého advokáta na doplnění dokazování – protokol od soudu I. stupně:

str. 34 Protokol o hlavním líčení 19. září 2016 v 8.45 hod:

„Mgr. Keprle uvádí: ještě se nám podařilo dohledat ohledně stěhování věcí do Mečislavovy ulice GPS vozidla, které věci převáželo. Nemám ho sice dne u sebe, ale vím, že jsou k dispozici a mohl bych je soudu předložit zítra. Jiné návrhy na dokazování nemám.“

Ale takto stejně se chovají i další soudy, odvolací a i dovolací soud, protože by žádný z nich nemohl logicky zdůvodnit, proč zrovna tohoto svědka Honzu nevyslechly, tak je daleko pro ně jednodušší ho přehlížet a dělat, že neexistuje.

Shrnutí: Takže, na naši otázku, „Jak se projevovaly mé obavy ?“ Jsme zjistili, že znatelně a že mé obavy byly skutečné. Že o nich mohou vypovídat svědci a hlavě nejdůležitější z nich Honza. Ale to by ho soudy musely vyslechnout a nedělat, že neexistuje.

Stanovisko soudů: K obavám, které uvádím ve výpovědi a i navrženém svědkovi Honzovi se soudy vůbec nevyjadřují a dělají jakoby vůbec neexistoval, a já obavy, že na mě Andres vraždu hodí neměl. Dokonce jméno tohoto svědka není uvedeno v žádném rozsudku. Není doteď zdůvodněno, proč nebyl vyslechnut!