Jakub Sedlák

Jakub je můj dobrý kamarád. Známe se z tréninku MMA z Monster Gymu. Když jsem jel na první vazební soud do Prahy, tak jsme se náhodu potkali v Jiřicích a společně jsme jeli na Ruzyň. (To je ta samá eskorta, jak píši v „Obviněný Foubík“) V autobuse jsme si sedli vedle sebe a začali jsme se bavit o mém případu a mém obvinění. Během rozhovoru, jsem dostal potřebu se mu svěřit, že o tom, co Andres udělal, jsem věděl, ale že s tím nemám nic společného. Že to, co Andres ve své výpovědi tvrdí, je lež. Snažil jsem se mu to nenápadně naznačit, kdyby nás někdo poslouchal. Také jsem mu říkal: „Podle Andresovi lživé výpovědi mi právník říkal, že mi hrozí až 25 let.“ A on odpovídá: „To je hrozné“ a dále se mě ptá: „Nevíš kde teď Andres je?“ „Dostal jsem dopis od policie a tam stojí, že je v Rýnovicích,“ odpověděl jsem. On mi říká: „Jestli chceš, tak já tam možná někoho znám a můžu zařídit, že dostane přes hubu.“ „Díky, ale to nechci, s právníkem musíme prokázat, že je to lež,“ reaguji na jeho nabídku. „Ok, jak chceš,“ řekl Jakub. Během našeho rozhovoru se mi svěřil, že se na patře popral s nějakým spoluvězněm a použil škrtící techniku z MMA a uspal ho. Dále řekl, že ho přemístili na „díru“ a obvinili ho z pokusu o vraždu, že sedm dní trnul na „díře,“ co s ním bude. Nakonec to stáhli, že je teď všechno ok. Když jsem vystupoval, tak jsem si všimnul, že celou dobu před námi seděl ten stejný vězeň, který později stál vedle Foubíka jako kamenný a snažil se pořídit nahrávku, tak jak popisuji v „Obviněný Foubík“. Pak jsem se s Jakubem rozloučil a on mi říká: „Zavolej na mě, na jaké si cele já ti pošlu jídlo.“ Já mu poděkoval a každý šel do jiné cely.

Během mých pěti dnů, co jsem byl na Ruzyni, mě ale vůbec nekontaktoval a já na něj nemohl zavolat, protože jsem byl oknem na druhou stranu. Asi třetí den mě odvedli na šipky a z té cely bylo vidět na dvůr, kde údajně měl Jakub celu. Zkoušel jsem na něj volat a ozval se Jakubův spoluvězeň a říká: „Jakub je teď na vycházce. A já mu říkám: „Tak až přijde tak mu řekni, že jsem na něj volal.“ On: „Ano.“ A ještě říkám: „Budu tady hodinu, tak ať na mě zavolá.“ Po hodině jsem ještě zkoušel volat, ale už se nikdo neozval. Asi po třech týdnech mi Jakub napsal dopis: „Promiň kámo, že jsem se neozval, oni lidi co mají takové paragrafy, co máš ty, někam vždy uklidí a tam já bohužel kontakty nemám.“ Tahle věta mi byla divná, protože jsem byl normálně na druhém patře mezi obviněnýma. Dál mi položil nějaké otázky a na konci bylo něco v tom smyslu, že doufá, že se to vyřeší. Já jsem odepsal. V pohodě, nevadí mi to, že jsem na něj zkoušel volat, ale neozval se. Na konci dopisu jsem napsal, že věřím, že se pravda ukáže a já odejdu svobodný. Myslel jsem nevinný. Tyhle dvě slova jsem nevědomky zaměnil. On mi napsal takový zvláštní dopis s tím, že se začal obouvat do českých soudů, že nebudou snad takoví ignoranti, jako by se mě snažil vyprovokovat k nějakým urážlivým slovům na české soudy. A na konci dopisu napsal, že příští rok zajdeme na panáka a zasmějeme se tomu.

Tímto už se mi ty jeho dopisy začaly zdát podezřelé, jako by je nepsal on. Jak už jsem uvedl, znám ho dobře. Říkal jsem si v duchu, přece jsem mu v autobuse naznačoval, že jsem o tom věděl, co ten magor udělal. Muselo mu být jasné, že dostanu okolo 4 let, za to že jsem to neoznámil na policii.  Tím pádem nemůžeme příští rok na panáka. Říkal jsem si, buď to špatně pochopil nebo ho policie donutila to špatně pochopit. Přikláním se spíše k druhé variantě. Už jsem mu neodepsal a rozhodl jsem se donést dopisy advokátovi, ať mi na ně řekne svůj názor. Advokát měl dorazit asi za čtyři až pět dní. Říkal jsem si, jestli v tom má policie prsty tak nebude chtít, abych dopisy předal advokátovi, a tak ze skřínky jsem je dal mezi dopisy od mé přítelkyně, že je zkusím pronést mezi nimi. V té době byl semnou na cele Vláďa Lakatos Z odposlechů na cele věděli, že odepisovat Jakubovi už nebudu, a tak mi chtěli ty dopisy sebrat.

Za dva dny přišli na technickou prohlídku cely a ta byla poněkud dlouhá. Slyšel jsem je, jak otevírají moji skřínku. Ty dopisy jsem měl totiž celou dobu v ní, což je Lakatos určitě informoval. Když tam nic nenašli, začali prohlížet mé osobní věci a dopisy od přítelkyně. Prohlídka trvala tak čtyřikrát déle než obvykle. Naštěstí těch dopisů od přítelkyně mám tolik, že je nenašli. Velitel vyšel ven z cely a nenápadně kroutil hlavou na druhého velitele. Byl celý rudý, jako by říkal: „Ty dopisy nemám nevím, kde jsou.“ Věděl jsem, že je musím vzít hned k sobě a hlídat je. Když jsem je bral k sobě tak mi Lakatos říká: „Neboj, oni ti nic nevezmou.“ Já si říkám v duchu: „To víš, že jo, to ti tak budu věřit.“  Dopisy jsem dal do obálky a zalepil jí jako DOPIS ADVOKÁTOVI a nosil ho stále u sebe. Dokonce i do sprchy jsem s ním chodil. Lakatos samozřejmě vše sledoval.

Po čtyřech dnech dorazil advokát a já dal dopis do obálky od soudu. Tak nebylo vidět, že v té obálce je nějaký dopis. Oni čekali, že tento dopis od soudu vezmu, ale nečekali, že do něj dám ty dopisy. Mysleli, že je nechám někde na cele schované. Proto mi ani na prohlídce vůbec nekontrolovali ten dopis od soudu. Snažili se mě přesvědčit, že nic nehledají. Ale to udělali chybu. Dopis jsem advokátovi předal a dopisy od kamaráda má u sebe. Když jsem se vrátil na celu, tak jsem před Lakatosem předstíral dál, že něco schovávám, zase i do sprchy jsem si to bral, až jim došla trpělivost a dali mi do jídla uspávací prostředek. Spal jsem čtyři a půl hodiny a pak jsem byl mimo. Samozřejmě nic nenašli, protože dopisy už byly dávno pryč. Jen Lakatos mi po čtyřech a půl hodinách spánku říká: „To jsme se prospali, viď?“ Tím jsem se přesvědčil, že dopisy od kamaráda psala policie a že oni ho donutili to špatně pochopit. Podle mě mu asi vyhrožovali, že znovu prošetří to napadení jeho spoluvězně jako pokus o vraždu, protože jinak si to nedokážu vysvětlit, že by s nimi spolupracoval. Chtěl, abych mu na ten dopis odpověděl. „Ano příští rok zajdeme na panáka a zasmějeme se tomu.“ Ale já tohle nemohl napsat, protože to by byla lež. Tohle přesně chtěli, tímto bych jim dal do ruky důkaz, který by vytáhli u soudu a řekli by: „Tak proč když mu naznačoval, že o tom věděl a ne, že to udělal mu napsal, že příští rok zajdou na panáka a zasmějou se tomu? Muselo mu přece být jasné, že dostane okolo 4 let za to, že to neoznámil policii, a tím pádem nemůžou příští rok zajít na panáka,“ a udělali by ze mě lháře. Jakub by samozřejmě s nimi spolupracoval, protože by ho nějak vydírali tím, s čím se mi svěřil v autobuse. Ty dopisy, co mi psal by se mi samozřejmě ztratily z cely. To byl jejich podlý plán!

Další článek >>