OBĚTI ČESKÉ JUSTICEJak udělali účelově špatného člověka ze mě

Policie ze mě potřebovala udělat zrůdu v lidské podobě, člověka, který by tento ohavný čin spáchal a tak do boje povolala soudního psychologa se soudním psychiatrem, aby na mě vytvořili psychologický a psychiatrický posudek na zakázku. A tak v tomto bodě si musíme položit otázku:

„Je psychologický a psychiatrický posudek na moji osobu pravdivý?“

U soudu o mě psycholog vypověděl:

Výslech soudního psychologa na mou osobu:

Str. 7 , výslech znalce Balíka u soudu:

„Pokud jde o agresivitu, zjistil jsem sklon k agresivním reakcím, který se bude zvýšeně projevovat zejména v situaci zátěže. Pokud jde o prognózu resocializace vzhledem k osobnosti a jejímu dosavadnímu vývoji se jeví prognóza jako nepříznivá, intelekt v pásmu průměru, sociální kompetence na spodní hranici průměru stejně jako všeobecná informovanost. Schopnost diferenciace podstatného a nepodstatného na horní hranici průměru, v celku dobrá rozumová kontrola. Myšlení rigidní, sociálně přizpůsobivé, schopnost chápat a adekvátně hodnotit prožívané události je u posuzovaného zachovaná. Osobnost, afektivita chudší, labilní, ovládání méně spolehlivé, velmi nízká schopnost empatie. Schopnost sociálního kontaktu defektní ve složce afektivní a motivační. Osobnost posuzovaného je nezralá, anomální s rysy egocentričnosti, disociality, impulzivity, agresivity, nezdrženlivosti, afektivní lability a podezíravosti. Má neuspokojené potřeby uplatnění, sounáležitosti, přijetí, je zvýšeně neklidný, dráždivý a nejistý. Zájmové pole poměrně chudé. Hodnotová orientace posuzovaného nejeví známky poruch. Vztah posuzovaného k životu je celkem pozitivní Charakterové vlastnosti slabě rozvinuté, vztahy mezi obviněnými vztahy nebo mezi obžalovanými mezi obžalovaným Brůčkem a Andresem nejsou vztahem podřízenosti či nadřízenosti, podle obžalovaného Andrese mají vztahy obchodní povahu, obžalovaného Foubíka posuzovaný údajně nezná. Přátelské vztahy má k obžalovanému Buchelovi. Obecná věrohodnost, nezjistil jsem nic, co by mu nějak narušovalo schopnost podat přesnou výpověď, vzhledem ke zjištěné poruše osobnosti je však zvýšená pravděpodobnost záměrného účelového zkreslování výpovědí. Obecná věrohodnost posuzovaného podstatně snížená.“

Pak přišel další šok od tohoto renomovaného znalce:

Výslech soudního psychologa k resocializaci – přepis nahrávky:

str. 7 Výslech u soudu soudního psychologa:

„Předseda senátu doplňující dotaz: Opět je to prognóza resocializace, Vy už jste na to odpovídal ve vztahu k obžalovanému Andresovi, konstatujete tedy, že prognóza resocializace se jeví jako nepříznivá, mohl byste i v tomto případě ve stručnosti říci, co Vás vedlo k tomuto závěru?

Psycholog: Opět na základě přítomnosti poruchy osobnosti, také protože vlastně už to není první trestný čin, první skutek, za který je stíhán, byl jednou souzen, že ano a tak dále, tzn., že je pravděpodobné, že se jaksi rozvíjí kriminální kariéra.“

Rozvíjí se mi kriminální kariéra, protože jsem byl před tím souzen? Tak to už je opravdu vrchol všeho, třešnička na dortu. Já jsem v minulosti dostal podmínku za potyčku na diskotéce, ve které jsem se ve zkušební době osvědčil. Tedy se na mě podle zákona musí pohlížet jako na člověka dosud netrestaného a hlavně se jednalo o obyčejnou potyčku, při které nedošlo k žádnému vážnému zranění. To je opravdu už výsměch spravedlnosti. Můj advokát se ho k jeho nesmyslu nastoupení mojí kriminální kariéry zeptal blíže, zda ví, za co jsem podmínku vůbec dostal.

Otázka mého advokáta k soudnímu psychologovi o tom, zda ví, za co jsem měl podmínku:

str. 11 Výslech u soudu, psycholog, přepis nahrávky:

Můj advokát: Dále jste uvedl, že tu svoji prognózu resocializace jste učinil vzhledem k osobnosti a dosavadnímu vývoji. Ten dosavadní vývoj konkrétně v tomto případě zahrnoval, co? Co jste bral v úvahu z dosavadního vývoje?

Psycholog: Konkrétně v tomto případě dosavadní vývoj zahrnoval moment např. to, že posuzovaný byl již jednou soudně trestán, a to v r. 2013 trestní příkaz úmyslný trestný čin –z nějakého důvodu mu byla prodloužena zkušební doba o 1 rok, a to je jedna z věcí , jo, to bylo výtržnictví. No tak především z poruchy osobnosti a z toho, že víceméně už nastoupil kriminální kariéru.

Můj advokát: A zajímal jste, jakého typu byl ten předchozí trestný čin?

Psycholog: Celkem jsem se nezajímal, jakého typu byl předchozí trestný čin - je to jedno.

Tím tomu už opravdu nasadil korunu. Prý je jedno, co to bylo za trestný čin, nezajímalo ho to. Tedy jinými slovy, ať už to bylo cokoli, tak jsem prostě nastoupil kriminální kariéru! Co je toto za nesmysl, že si psycholog pro svůj posudek nezjišťuje okolnosti, za co podmínka byla udělena, ale rovnou mne označí za těžko resociovatelného? To by musel být Foubík také neresociovatelný, když před tímto jeho trestným činem přepadl benzínku, ale u něj je závěr jiný. Více v bodě 3. „Co je za člověka Foubík a proč do toho s Andresem šel.“

Jen pro informaci podmínka mi byla prodloužena z důvodu nedostavení se k soudu v termínu, který mi byl určen. Já jsem lajdák a celé léto vždy cestuji. Poštou mi přišel dopis o líčení ohledně této podmínky před jejím ukončením z nějakého důvodu, který ani už nevím. Já ani nevím, jestli jsem ten dopis vůbec převzal, ale mám za to, že ne. Že jsem z důvodu cestování nebyl zastižen. Dostavil jsem se k soudu až na druhý termín, kde jsem vše vysvětlil, omluvil se soudu, přinesl dokumenty o tom, že jsem se s člověkem, se kterým jsem se popral, setkal a vše jsme si vyříkali. I přes to, že podle mého názoru já nebyl ten, kdo potyčku vyprovokoval, jsem se mu omluvil a dal mu i odškodnění, malou finanční částku, kterou jsem ani nemusel. Nebylo to v podmínce přikázáno, abych cokoli platil. I přesto jsem mu dal malý obnos za potrhanou košili a podali jsme si ruce. Tím, že jsem nepřišel k soudu v prvním určeném termínu, mi byla podmínka prodloužena o další rok, ve které jsem se osvědčil. Z celé potyčky jsem byl nejvíc zraněný já, protože mi byla ze strany do mé hlavy hozena whisková sklenka, do teď mám na hlavě jizvu po šití. Tohle jsem vůbec neřešil a nechal to být. Toť vše. Na to se mě psycholog mohl klidně zeptat anebo si vše zjistit sám. Tohle je podle tohoto „renomovaného“ znalce začátek kriminální kariéry.

Když ho můj advokát vyzval k tomu, zda by mohl výsledky testů, tedy přesněji mé odpovědi na otázky atd. vložit do spisu z důvodu přezkoumání a seznámení se, z čeho vypracoval jeho posudek, se začal psycholog kroutit jako had!

Psycholog nechce do spisu vkládat výsledky mých psychologických testů:

Str. 9 , Výslech u soudu, psycholog, přepis nahrávky:

„Můj advokát: Zeptám se, máte nějaké záznamy o výsledcích těch testů? Kdyby měly být přezkoumány, máte je k dispozici?

Psycholog: Mám, ale není problém, pokud by to chtěl někdo přezkoumávat, aby si ty testy udělal znova.

Můj advokát: To já vím, ale výsledky od mého klienta, to znamená od pana Brůčka založit případně do spisu?

Psycholog: Nemohl

Můj advokát: A proč ne?

Psycholog: Protože se to nedělá.

Můj advokát: Dobře. A proč se to nedělá?

Psycholog: Výsledky od obž. Brůčka nemohu založit do spisu, protože nechci býti potrestán Psychologickou asociací, že budu zveřejňovat výsledky testů a hodnocení těch testů, to se prostě nedělá. Kdyby jste prozkoumal, já nevím, teď mám za sebou něco přes tisíc posudků, ani v jednom případě jsem tuhle věc neudělal a neudělám to ani do budoucna. To se prostě nedělá.

Můj advokát: Dobře. A v případě, že budete zbaven mlčenlivosti?

Psycholog: Ale tady nejde o mlčenlivost, já to mohu poskytnout kolegovi, který bude přezkoumávat výsledky, to není problém, ale nebudu to poskytovat. Prostě je to to samé, jako kdyby soudní spis běhal po veřejnosti.

Můj advokát: Já mám ještě další dotazy.“

Co to je za blbost. Že by byl potrestán Psychologickou asociací za to, že vloží výsledky do spisu? Vždyť je tam celý posudek!!!!

To je nehorázná lež! A srovnání, že je to jako kdyby soudní spis běhal po veřejnosti, je tak nesmyslné jako výmluvy tohoto znalce. Ale kolegovi na přezkoumání by to klidně poskytl. To vypovídá hodně o soudržnosti těchto soudních psychologů. Jeho kolega by jistě žádné pochybení nenašel. Jen člověk, o kterém je posudek napsán, se nesmí přesvědčit, že si výsledky testů nevymyslel, proč asi? Myslím, že toto vše mluví o věrohodnosti posudku tohoto znalce. Tato část, ve které se soudní znalec kroutí jako had, byla samozřejmě v protokolu značně upravena.

Úprava protokolu o založení výsledků do spisu:

„Mám k dispozici záznamy o výsledcích testů, pokud by tyto měly být přezkoumány. Výsledky od obžalovaného Brůčka nemohu založit do spisu, protože se to nedělá, nechci býti potrestán Psychologickou asociací, že budu zveřejňovat výsledky testů a hodnocení testů. Nejde o to, že bych byl zbaven mlčenlivosti, není problém toto poskytnout kolegovi, který bude přezkoumávat výsledky, ale jinak toto poskytovat nebudu – je to jako kdyby soudní spis byl přístupný veřejnosti.“ (pozn. Toť vše, co je uvedené v protokolu od soudu)

Dokonce tento psycholog začal uvádět postupy, které na mě údajně aplikoval, postupy, které jsme spolu vůbec nedělali.

Mé otázky k soudnímu psychologovi :

str. 12 - 13, Výslech soudního znalce z oboru psychologie u soudu – přepis nahrávky:

„Dotaz obžalovaného Petra Brůčka k psychologovi: Pane doktore, já mám dobrou paměť, pamatuji si, co jsme dělali. Já si pamatuji, že jste mě dával ty skládanky, skládanky ruky, skládanka slona. Skládanky, jste mi předem neřekl, co to je, to jste mi neřekl, to je pravda. Já jsem to složil ve výborném čase, sám jste mi to říkal, ale nepamatuji si vůbec, že bychom dělali nějaké doplňování nějakých těch obrázků nebo těch trojúhelníků. To jsme vůbec nedělali, pane doktore, nevím, proč tu lžete.

Předseda senátu: Pane obžalovaný, máte možnost položit dotaz panu znalci, to znamená v tuhle chvíli s tím polemizujete a soud se s tím bude muset nějakým způsobem vypořádat, ale chcete-li se znalce na něco zeptat, položit mu tázací větu. Pan znalec, pokud bude schopen, tak Vám na to odpoví.

Psycholog: On se mě ptal, jestli lžu. Já Vám řeknu, že nelžu. (pozn. Při této větě se mi nepodíval do očí a díval se do země)

Předseda senátu: Pane obžalovaný, chcete položit znalci nějaký dotaz?

Petr Brůček: Já se k tomu asi vyjádřím, toto nemá smysl, pan doktor se tu soudí.

Psycholog: Já to mohu doložit. (pozn. A jak to chce doložit, když odmítl vložit mé výsledky do spisu)

Předseda senátu: Nemáte-li dotaz , prostor k vyjádření Vám dáme.

Obžalovaný Petr Brůček: Pardón, omlouvám se. Pane doktore, kolik jste mi položil otázek na všeobecný přehled, jestli si pamatujete? Já si pamatuji, že jich bylo 8 a 6x jsem Vám zodpověděl správně otázky. Byly to otázky….. Kolik otázek, které jste mi položil na všeobecný přehled, jestli si pamatujete?

Psycholog: Já už jsem to zodpověděl, že to v hlavě nenosím, mám to napsané, že ano a přesto, že jsem jich dělal více jak 1000, si to fakt nepamatuji, nepovažuji to za podstatné, bylo jich více než 20, bylo jich asi 26. ( pozn.: zase lež)

Obviněný Petr Brůček k Předsedovi senátu: Já se potom k tomu vyjádřím.“

Co k tomu dodat, že tomu člověku není hanba! Ale co je velice zajímavé je, že ještě než se začal psycholog vyjadřovat k mému posudku, tak na začátku uvedl, že v mém případě neměl tolik času. Že byl prý časově omezen. Jakoby si nechával zadní vrátka pro případ, že by došlo k revizi tohoto posudku.

Soudní znalec o časovém omezení práce se mnou ve věznici Litoměřice:

Str. 6 - 7, Výslech soudního znalce, psycholog u soudu – přepis nahrávky:

„Například do Litoměřic, vyrážíte z Prahy v 7.00 hodin, v půl desáté jste tam, protože cesta je zarubaná, je to tam špatný, špatně se tam jezdilo v té době. Ve 12.00 vás vyhodí, v půl druhé nebo v jednu vás pustí dovnitř a v půl třetí vás vyhodí, takže za tu dobu to musím stihnout pokud nechci, to bych dělal celý rok asi, pokud nechci jezdit po těch věznicích každý den a to vyšetření normálně, když to všechno šlape, trvá 3 hodiny a to tedy zkoumaná osoba musí jaksi pracovat velmi rychle. Pokud ne trvá 5-6 hodin, to není možné, za těchto okolností to není možné dodržet.

Předseda senátu: Ty poměry, o kterých hovoříte, mohly mít nějaký významnější dopad na kvalitu závěru tohoto posudku?

Psycholog : No takhle, asi ne, asi ne nebo asi ne . l velmi pravděpodobně ne – možná bych použil některé jiné techniky, testy které by mi možná řekly o něco více, ale možná také ne, Takže já jsem použil -časově úsporné techniky, ale kromě toho , co se týče intelektu jsem použil Vexlera, kterého používám vždycky, když měřím intelekt a nebo „měřím“ (v uvozovkách řečeno), co se v psychologii měří, že ano? Jak třeba místo dotazníku, kterého s oblibou používám, toho -Minnesotského dotazníku, který trvá 1,5 hodiny minimálně jeho vyplnění, no tak jsem použil - kratší verzi, která vystihuje také samozřejmě tytéž charakteristiky většinou, alespoň pokud jde o poruchy osobnosti, už ne tolik v psychopatologii v tom smyslu psychózy a takové a od toho je zase psychiatr – takže myslím si, že podstatný vliv to nemělo.“

Dovolím si renomovaného znalce citovat: „No takhle, asi ne, asi ne nebo asi ne. I velmi pravděpodobně ne.“ By jeho posudek na čas se mnou strávený neměl mít vliv!“ Během soudního líčení byl znalec velmi nervózní, protože věděl, jakou dělá „prasárnu“ a tak si pro jistotu hned od začátku nechal zadní vrátka, jak se říká, kdyby náhodou někdy v budoucnu došlo k reviznímu posudku, který by si policie neohlídala! Ke všemu dodává, že v případě, kdyby nebyl časově omezen, tak by použil jiné techniky. Cituji: „Možná bych použil některé jiné techniky, testy, které by mi možná řekly o něco více, ale možná také ne, takže jsem použil časově úsporné techniky.“ Už jen on sám tímto prohlášením hned na začátku si posudek znevěrohodnil. Protože člověk, který mluví pravdu a za tím co vypracoval, si stojí, by takové výmluvy neměl. On se začal obhajovat sám od sebe hned na začátku, aniž by mu kdokoli položil k jeho posudku o mě otázku! Tohle přesně udělá člověk, který nemá čisté svědomí, že se sám od sebe začne obhajovat ještě před tím, než je potřeba. Stejně tak učinil i elitní policista Husák, o kterém se zmiňuji v kapitole „Nahlížení do spisu“ v „Mém deníku“ na webu.

Jelikož tento „renomovaný „znalec“ z oboru psychologie uváděl spoustu technik, které na mě údajně aplikoval, i přes časové omezení, které se mnou strávil, jsem se přes mého advokáta rozhodl oslovit nezávislého znalce z psychologie, aby k jednotlivým technikám doplnil odhadovaný průměrný čas na jejich vypracování. Zda je to vůbec reálné v čase, který znalec se mnou strávil ve vazební věznici zvládnout. Podle znalce se mnou strávil čistého času 3 hodiny.( Odhadovaný čas nezávislého znalce bude dodatečně doplněn, až ho budeme mít).

Použité techniky na vypracování mého posudku:

Str. 10 , Znalecký posudek z psychiatrie a psychologie:

Použité techniky:

WAIS-R: Weschlerova inteligenční škála pro dospělé
ROR: Rorschachův pokus
SPARO: osobnostní dotazník sekundum Mikšík
FDT: Test kresby lidských postav
Lüschrův osobnostní test preference barev
Zaměřený interview

Když to vše vezmeme selským rozumem a lidsky si můj posudek rozebereme a porovnáme s realitou tak i člověk, který mě nezná, si řekne, že je to úplná blbost. Nehorázná účelová lež!

Lidský rozbor mého posudku:

Kdybych měl sám sebe popsat, tak bych o sobě řekl, že jsem dobrý člověk, který je empatický, dokáže se vcítit do ostatních lidí. Pomáhá svým kamarádům. Má potřebu se o někoho starat. Dodržuje své pevné zásady, ze kterých neustupuje, je na sebe přísný a vždy drží slovo. S advokátem jsme navrhli na výslech sedm mých nejbližších přátel, lidi, kteří mě dobře znají. S většinou jsem vyrůstal od mala. Takoví lidé by o mně hovořili totožně, jako jsem se teď sám popsal. To policie samozřejmě moc dobře věděla, a tak výslechy těchto lidí zamítla. Ale pojďme si posudek lidsky rozebrat, protože i člověk, který mě nezná, řekne, že je to blbost a lež!

Neempatický, necitlivý člověk, který špatně navazuje sociální vazby, který vysává své okolí. Takový člověk nemá žádné kamarády, ale já jich mám spoustu a dovolím si tvrdit, že všichni mě mají rádi. Dokonce jsem asi sedm z nich navrhl jako svědky, aby řekli, co jsem za člověka. Policie a i soudy odmítly, protože by svědci řekli, že to, co vytvořil psycholog, je nesmysl a to policie nechce. Také se k soudu přišlo podívat asi 30 mých kamarádů.
Agresivní a výbušný člověk. Takový člověk nezvládá svůj vztek a má hodně trestných činů za násilí. Takže ve svém trestním rejstříku má hodně záznamů. Já mám pouze jeden, a to za potyčku na diskotéce asi před šesti lety.
Člověk, který je průměrně inteligentní (IQ 97). Žádný standardizovaný IQ test s psychologem jsme nedělali, a znalec ho i odmítl předložit soudu, tudíž by mě zajímalo, jak dospěl k výši mého inteligenčního kvocientu. Kdybych byl průměrně inteligentní, tak si všeho co popisuji v „Mých denících“ nevšimnu, neuvědomím a vše nesepíšu. A také hlavně nedám dohromady tento „Rozbor případu“.
Člověk, který má špatnou paměť. Kdybych byl takový člověk, tak nenapíšu detailně všechny mé deníky o tom, co jsem tady zažil, prožil a byl svědkem.
Nenapravitelný zločinec. To už považuji za takovou třešničku na dortu. Zajímalo by mě, jakou psychologickou metodou došel k takovémuto závěru. Po dobu našeho rozhovoru jsem pouze odpovídal na několik otázek v dotazníku. Nikdy nebyly předloženy psychologem žádné podklady, ze kterých vytvořil tento posudek.
Člověk, který nemá žádný všeobecný přehled. Psycholog mi položil osm otázek typu: „Kdy vznikla Velkomoravská říše?“ Šestkrát jsem správně odpověděl. Rád cestuji a čtu naučné časopisy. Zajímám se o historii a nové věci ve světě. Tohle všechno rozšiřuje všeobecný přehled. Takže i toto považuji za nesmysl.
Poruchu osobnosti. Na této poruše osobnosti se shodli oba doktoři sestavující posudek. Jak psycholog, tak psychiatr. To ale nekoresponduje s mým až nadmíru vzorným chováním s vazební věznice, kde mě doslova vychválili. Člověk, který má poruchu osobnosti, mění své chování a nechová se vzorně. Jsou s ním problémy.

Nejsmutnější na tom všem je fakt, který znalec u soudu uvedl, že on je člověk, který školí znalce v tomto zrůdném systému. Tak nám všem Bůh pomáhej!

Soudní psycholog o školení znalců:

str.18, Výslech soudního znalce, psycholog u soudu – přepis nahrávky:

„Já jsem nějaký čas pracoval ve Výzkumném ústavu kriminologickém, který sídlil na Pankráci, tam, co byla budova Nejvyššího soudu a často se na mě obraceli soudci Nejvyššího soudu se znaleckým posudkem, abych jim k tomu něco řekl a setkal jsem se s mnoha špatnými psychologickými posudky, to je běs proto jsme začali dělat školení v okamžiku, kdy to bylo povolené, kdy se mohlo, to znamená od 90. roku zhruba. Začali jsme školit znalce a pokračujeme v tom, ale na druhou stranu to, že školíme znalce, že je učíme něco dělat, ještě neznamená, že to budou dělat dobře.“

Když říkal, že viděl spoustu špatných posudků, že je to „běs“, přičemž se stavil do role toho, který dělá posudky správně, jsem nevěřícně s otevřenou pusou a vykulenýma očima kroutil hlavou. Tito lidé školí v naší zemi soudní znalce z oboru psychologie!

Psychiatr, kolega tohoto psychologa, který se také podílel na vypracování psychologického a psychiatrického posudku vše v posudku o mě samozřejmě potvrdil! Ale co bylo kuriózní, byla jeho odpověď na otázku mého advokáta. Otázku o mém umístění v psychiatrické léčebně hned na začátku mého uvěznění. Jestli tato skutečnost měla vliv na jeho posudek. Tuto situaci popisuji v „Mém deníku“ v kapitole „Psychiatrie“. Hned na začátku totiž ze mě udělali blázna trpícího halucinacemi a slyšinami, aby se do mě mohli pustit a moji případnou stížnost nebral nikdo vážně, protože jsem přece blázen! Kdo uvěří bláznovi, že není blázen! Nikdo! A s tím počítali!

Psychiatr – odpověď na otázku mého advokáta o umístění na psychiatrii:

Str.3, psychiatr u soudu – přepis nahrávky:

„Můj advokát: Já budu mít dotaz. Pane znalče, chci se zeptat, seznamovali jste se s nějakou lékařskou dokumentací u právě obžalovaného Brůčka?

Psychiatr: Ne, neměli jsme k dispozici nějakou zdravotní dokumentaci.

Můj advokát: Zkoušeli jste si vyžádat třeba od vazební věznice lékařskou dokumentaci?

Psychiatr: Ne, tu jsme neměli k dispozici.

Můj advokát: Pokud by Vám bylo známo a měl byste k dispozici lékařskou dokumentaci, přičemž zrovna obžalovaný, pan Brůček, byl hospitalizován vlastně během toho výkonu vazby na psychiatrickém oddělení vazební nemocnice a následně pobíral nějaká psychofarmaka, která sám přesně neví jaká, mohlo by to změnit něco na Vašich závěrech? Pokud byste takovou to dokumentaci měl k dispozici?

Psychiatr: My jsme měli informaci o tom, o těch faktech, která říkáte. Ptali jsme se pana Brůčka na to. On konstatoval, že bral nějaké léky, možná na spaní nebo na zklidnění, nevím. Nějak výrazněji to na něj nepůsobilo. Žádné výraznější duševní problémy zde neměl. To, co se píše ve spise, není pravda. Toto byla zjištění, se kterými jsme pracovali.

Můj advokát: Ano, ale ten spis jste sami neviděli.

Psychiatr: Ne.

Můj advokát: Pokud by tam byly nějaké skutečnosti, mohlo by to změnit něco na Vašich závěrech?

Psychiatr: Z hlediska posuzování, řekl bych, rozpoznávacích a ovládacích schopností v daném případě si nemyslím, že by nějaká reakce, která se odehrála během vazby, měla na naše závěry nějaký výrazně vyšší vliv.“

Takže tuto dokumentaci, že jsem údajně blázen trpícími halucinacemi a slyšinami neviděl! Stačilo mu jen, že jsem mu řekl, že s tím, co je o mě napsalo, nesouhlasím. Tedy jinými slovy mu stačilo říct, že nejsem blázen a on mi uvěřil. A žádné dokumenty k tomu vidět nepotřeboval. Tak s tímto přístupem by tento psychiatr propustil všechny blázny z Bohnic a jako zdůvodnění by řekl „oni říkali, že blázni nejsou a já jim uvěřil“. On totiž tuhle otázku mého advokáta nečekal a tak odpověděl, co ho zrovna napadlo. O tom, že ze mě policajti udělali blázna, moc dobře věděl, ostatně to sám i potvrdil, že zmínku o tom měli. Myslím, že se tomu všichni i dobře zasmáli!

Přes to, že se do svých posudků soudní znalci v mém případě a v případě Maťa sami zamotali tak, že se o naše posudky raději ani neopíral státní zástupce ve své závěrečné řeči, soud je označil za „věrohodné“. Naše námitky označil za neopodstatněné a odmítnul udělat revizní posudky a vyslechnout všechny naše svědky námi navržené, kteří by mohli po pravdě říci, jaký jsem člověk.

Rozsudek soudu I. stupně ke znaleckým posudkům:

str. 29, Rozsudek 2 T44/2016:

„Pokud se týká hodnocení zpracovaných znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, potom soud nenachází ani v kontextu s výpovědí obou zpracovatelů posudku při hlavní líčení žádné relevantní důvody pro to, aby přistoupil k zadání zpracování doplňku daného posudku či posudku revizního. Oba soudní znalci bezezbytku odpověděli na otázky, které jim byly zadány, dostatečným způsobem zodpověděli i doplňující dotazy při hlavním líčení a závěry znaleckého zkoumání soud hodnotí jako věrohodné a dostatečné a nenachází důvody pro pochyby o jejich správnosti.“

Odvolací soud se s tímto názorem soudu I. stupně samozřejmě ztotožnil a stejně tak i soud dovolací. Ruka ruku myje, jak se říká!

Policie si ještě zařídila lživé svědectví od známého pražského podvodníka (tohle je o něm všeobecně známo), bývalého provozovatele hotelu Dům a bývalého šéfa, mého kamaráda Kamila B., který pro něho pracoval jako ředitel v hotelu Dům:

Svědek, bývalý provozovatel hotelu o tom, jaký jsem člověk:

Str. 4, Vlasta Koter – Úřední záznam, výslech 21.1. 2016 v v 10.00 hodin:

„Otázka vyslýchajícího: Znáte osobu Petr Brůček?

Odpověď: toto jméno jsem slyšel, vím, že se mu říká Brůča a vím, že trénoval MMA, vím, že se s ním znal Borecký a Kudeřík. Já se s ním nikdy neviděl. Vím, že o něm Borecký říkal, „že je to vypatlanej magor a je schopný udělat všechno“, myslím, že jsem zaslechl, že Brůča pro Boreckého řešil problémy.“

Už jen to, že mě údajně nikdy neviděl, je od něj lež. Společně jsme se párkrát potkali v budově na Karlově náměstí, kde jsem s Kamilem B. podnikal. Vždy jsme prohodili pár slov a dokonce jsme se jednou potkali v provizorně udělané posilovně v této budově na Karlově náměstí, kde jsme se bavili o boxu. Takže moc dobře ví, jak vypadám, zná mě!. Ale nejspíš má asi nějaké problémy s policií, tak proč jim s něčím nepomoci a neříct o mě co chtějí. Kamil B. může potvrdit, co zde uvádím k tomuto svědkovi, pražskému podvodníkovi.

Ale co mě opravdu zklamalo, bylo svědectví mého kamaráda, tedy alespoň jsem ho považoval za kamaráda! Tento můj kamarád začal pracovat v ochrance pana prezidenta a stal se součástí tohoto systému. A jak už to v tomto systému chodí, policie si vždy pomáhá! A tak proč o mě neříct nějakou lež, který by se na mou osobu pro dokreslení mohla policii hodit.

Svědek J. Dolejš o tom, jaký jsem člověk:

Str. 1, J. Dolejš, Úřední záznam 30. října 2015:

J. Dolejš uvedl, že už si přesně nepamatuje, kdy se s Petrem Brůčkem seznámil. Ví však, že to bylo v rámci sportu. J. Dolejš od svých sedmnácti boxuje a v rámci tréningů a zápasů se seznámil s Petrem Brůčkem. S tímto byli velmi dobří přátelé, v minulosti byli spolu téměř v každodenním kontaktu. K tomuto uvedl, že Petr vedl bohemský život, drahá auta, večírky, drogy, prostitutky. Bylo jasné, že na tento život si nevydělal legální cestou, ale nikdy se nezajímal, kde Petr bere peníze, tento ho do svých obchodů nezapojoval. Petr si začal hrát na mafiána a začal se stýkat s lidmi z albánského kriminálního prostředí. Z tohoto důvodu s ním svědek přerušil jakýkoliv kontakt a již s ním asi 3 roky nekomunikuje.

Nechci si hrát na nějakého svatouška, dříve jsem po večírkách chodil a i drogy na nich bral, ale rozhodně jsem si na žádného mafiána nehrál, prostitutky mě nikdy nezajímaly. Je pod moji úroveň si za sex platit a to o mě řekne každý, kdo mě zná. Moje užívání života mladého kluka skončilo, když jsem potkal moji přítelkyni, to také o mě řekne každý, kdo mě zná. Začali jsme plánovat budoucnost a to mě zklidnilo! Řekl jsem si, že je čas se usadit. Ano, mám kamarády Albánce, ale to nejsou žádní mafiáni, v České republice podnikají a mají své firmy. Mám mnoho kamarádů z ciziny. V Praze je spousta cizinců a většinu znám z boxu! I tento svědek, co o mě toto říká, zná spoustu cizinců z boxu! Důvodem, proč jsme se přestali vídat, bylo to, že nastoupil do ochranky pana prezidenta. Přestal chodit boxovat a vídat se víceméně se všemi lidmi z boxu. Našel si přítelkyni s dítětem a usadil se. Buď byl v práci nebo doma s rodinou. Naprosto překopal svůj dosavadní život a věnuje se jen své práci a rodině. Což je chvály hodné. A moc dobře ví, že podnikám v reklamě a auto jsem měl jen jedno a to BMW X6 z roku 2009. A to bylo napsané na tátovu firmu a bylo na úvěr. Měsíčně jsem ho platil z firmy a splátka byla 10 tisíc Kč! V jiném autě jsem nejezdil! Je pro mě opravdu velice smutné, když čtu, co o mě pro policii řekl. Spoustu jsme toho spolu prožili. Ale teď má kariéru u policie v ochrance pana prezidenta a tak jde kamarádství stranou. To je život. I přes to, že Maťa také moc dobře zná, o něm uvedl, že je „boxer“, i když Maťo nikdy v životě na tréningu boxu nebyl. Všichni, kdo Maťa znají, potvrdí, že „boxer“ rozhodně není a že boxovat neumí. Ale policie to potřebovala, a tak to řekl! Takhle to více zapadá do Maťovy údajné agresivity, jak o něm uvedl soudní psycholog! Více v bodě 5. „Jak udělali účelově špatného člověka z Maťa“.

Jediný svědek, který měl alespoň šanci říci něco k mé osobě, byla má přítelkyně.

Výpověď mé přítelkyně o tom, jaký jsem člověk :

str. 8, Výpověď mé přítelkyně Lenky u soudu 7.9. 2016 v 15.00 hod, přepis náhrávky:

„Můj advokát: Nevíte, kdy se setkali. Já se zeptám, kdy by jste měla říct o panu Brůčkovi, z vašeho pohledu, jaký je to člověk, co ho k tomu vedlo?

přítelkyně: Je to člověk s obrovským srdcem, co je pro mě nejdůležitější a hlavně přímý, společenský a vždycky každému pomohl, seč mohl, všem kamarádům a přátelům a když se stala tahle skutečnost, jeho kamarádi mi stále volají, jestli něco nepotřebuju, což je pro mě strašně hezké, že ti jeho přátelé se takhle zajímají o nás.

Můj advokát: Zeptám se, pokud jde o jeho povahové rysy by jste se měla vyjádřit k tomu, jestli je agresivní?

přítelkyně: Není agresivní.

Str. 8 , Výpověď mé přítelkyně Lenky:

Můj advokát: Pokud jde o vaše plány do budoucna, máte nějaké plány?

přítelkyně: Ano, máme plány, pracujeme na rodině, je to můj životní partner.“

Jistě si teď každý řekne, že o mně moje přítelkyně nebude mluvit špatně, ale bohužel to byla jediná vyslechnutá svědkyně, která mohla říci o mně, jaký jsem člověk. Ostatní svědci byli soudem zamítnutí pro nadbytečnost s tím, že mé osobnosti se dostatečně věnovali „renomovaní“ znalci! Moje přítelkyně je člověk, který pracuje jako učitelka prvního stupně na Základní škole a tak by logicky s agresivním psychopatem nebyla. Máme plány do budoucna, ale ty si zatím nemůžeme plnit kvůli šmejdům v tomto zrůdném systému!

Shrnutí: Takže na naší otázku „Je psychologický posudek na mou osobu pravdivý?“, jsme dostali odpověď, že rozhodně není, že byl vytvořen účelově, na zakázku pro policii.

Stanovisko soudů: Lži soudních znalců z oboru psychologie a psychiatrie přehlíží, kryjí je a označují je za „důvěryhodné“.